 Daria
Klimentová,
primabalerina
Byla jste jednou z prvních českých baletek, které odešly do
zahraničí. Odjela jste hodně daleko, až do Jihoafrické
republiky. Nebála jste se?
Věděla jsem, do čeho jdu. Byla jsem tam předtím na soutěži, v
tamním souboru jsem hostovala. Bylo mi jednadvacet, chtěla
jsem jet do světa, naučit se anglicky, a tohle byla první
nabídka, kterou jsem dostala. Samozřejmě se mi stýskalo, ale
plánovala jsem odjet jen na rok a zase se vrátit do Národního.
Po roce však přišla nabídka ze Skotského baletu, a tak jsem
přesídlila podruhé. Tři roky nato jsem zakotvila v Anglickém
národním baletu a tady jsem již jedenáctou sezonu.
Jaké byly vaše londýnské začátky?
Docela těžké. Hned po škole jsem nastoupila do Národního
divadla, byla jsem jejich dítě, ve všem mi vycházeli vstříc. I
v dalších angažmá jsem byla zvyklá tančit premiéry. A pak jsem
přišla sem a najednou bylo všechno jinak: byli tady lepší.
Musela jsem hodně zabrat.
Kolik hodin jste trénovala? Měla jste čas na něco jiného
než na balet?
Netrénovala jsem víc než normálně, v průměru tři čtyři hodiny
denně, výjimečně i šest. Jen jsem na sebe byla tvrdší. Chtěla
jsem být nejlepší nebo aspoň hodně dobrá, a tak jsem se
snažila. Na kluky jsem si ale vždycky našla čas.
Baletní prostředí je asi hodně soutěživé. Jaké panují vztahy
v tak prestižním souboru?
Vy jste už asi něco slyšela...
Spíš jsem se chtěla zeptat, jestli si můžete vybírat, s kým a
co chcete tančit.
Nemohu si vybírat. Nakombinovat tanečníky není jednoduché.
Většinou tančím s Dmitrijem Gruzdjevem, ale naše vztahy nejsou
příliš dobré, vlastně se nenávidíme. Dávají nás však stále
dohromady. V podstatě nemám šanci zatančit si něco jiného
s někým jiným, protože ostatní partneři jsou buď malí, nebo
neumí tak dobře tancovat. Můj partner je opravdu výborný
tanečník, takže z tanečního hlediska tvoříme dobrý pár. Vztahy
tanečníků jsou ale opravdu individuální. Máme v souboru jeden
manželský pár, jsou spolu už sedmnáct let, celý den společně
trénují, tančí spolu, pak jdou domů a asi se baví o baletu. Já
bych si tanečníka vzít nemohla.
Tereza Pavlíčková
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 22. října.
|
