|
|
Lehký pocit cizoty
Edgar Dutka (*1941) do české literatury vstoupil jako
jisté překvapení v poměrně pozdním věku, i když měl k
literatuře blízko jako scenárista, který se podílel na více
než čtyřicítce loutkových a kreslených filmů. Obě jeho
předchozí knihy U útulku 5 (2002) a Slečno, ras přichází
(2004) zaujaly čtenáře i kritiku. Za druhou knihu obdržel v
roce 2005 Státní cenu za literaturu. Prozatím poslední a
poměrně útlá autorova knížka Staženi z kůže ze tmy vycházíme
(Torst) přináší deset povídek z totalitního období. Příběhy
nejsou zatíženy přílišným vysvětlováním. Dutka je předkládá
jakoby viděné okem kamery, zaznamenávané, odněkud vytrhávané
podobně jako jejich hrdinové. Patrná je jeho osobní
zainteresovanost na tématu. Důležité je, že se jedná o
konkrétní příběhy konkrétních lidí a o jejich malé tragédie. Z
těch pak vyrůstá tragédie širšího rozsahu, postihující celou
společnost. Pocit vytržení a odcizení se prolíná celou knihou
a vytváří z ní v tomto ohledu jakýsi harmonický celek. U
některých z povídek jsem měl dojem, že se jedná o naznačená
torza delších textů. Spíše však jde o schopnost autora
zbytečně nedopovídat a ponechat prostor pro představivost
čtenáře.
Vedle sebe tak leží příběhy kata Milady Horákové, muže
pokoušejícího se o přechod státní hranice, dámy stárnoucí v
osamění ve Vídni, psychiatra, který musel ustoupit
přizpůsobivějšímu kolegovi... Jako by doba v Dutkově
interpretaci neumožňovala vznik vyprávění bez nádechu osobní
tragédie. Téma krutosti, opuštěnosti, cizoty se nakonec stává
poněkud stereotypním a ztrácí na vypovídací síle.
Možná, že právě přílišné očekávání třetí autorovy knihy
nakonec přineslo drobné zklamání. Nejde o literární událost
sezony, byť příběhy jsou dramatické a řemeslně dobře
zvládnuté, napsané živým jazykem.
Povídky uvádí motto: „Staré smetí. Celá léta jsme ho zametali
pod koberec. Teď jsme si pořídili nový. Ode zdi ke zdi.“ Chápu
autorovy obavy z podobného zametání minulosti, ale osobně bych
si od něj raději přečetl příběhy, které by se odehrávaly mimo
období od února 1948 do počátku devadesátých let. Přece jen
již začíná jít o svým způsobem vyčerpané téma.
Pavel Kotrla,
literární kritik |
