|
|
 Kdo
pozdě chodí
Teoretizovat o smyslu veřejnoprávní televize lze donekonečna.
Praktický příklad je však nad tisíc abstraktních úvah. Jak
(ne)má vypadat služba veřejnosti předvedla Česká televize
v souvislosti s mezinárodní ostudou, o kterou se postaral
pražský primátor Pavel Bém a jeho druzi v kauze Národní
knihovny v Praze na Letné.
Plánovaná novostavba Národní knihovny poutá zvýšenou pozornost
médií už od jarního vítězství originálního projektu Jana
Kaplického. Veškeré následující dění – od bezprostřední
hysterické reakce Václava Klause odhodlaného zabránit stavbě
vlastním tělem, až po šťastné nalezení záminky, která umožnila
radním za ODS konečně vyslyšet „hlas svého pána“ – má stejnou
atraktivitu pro bulvár honící se za minutovými senzacemi jako
pro zprostředkovatele seriózních informací a věcných analýz.
K těm druhým by bezpochyby měla patřit Česká televize.
Ve chvíli, kdy se mediální exhibice politického pokrytectví,
lží, buranství, hlouposti a vykrucování kolem „Kaplického
chobotnice“ definitivně vymkly řádu rozumu a logiky, měla
právě ČT okamžitě dostát své povinnosti veřejné služby a
poskytnout divákovi dostatek informací pro vytvoření vlastního
názoru. Optimálním řešením byla zjevně přímá konfrontace
trojice protagonistů Pavel Bém – Vlastimil Ježek – Jan
Kaplický, moderovaná připraveným a fakty vybaveným
moderátorem. Česká televize však zaspala a vyklidila pole
televizi Nova. Ta se nabízené šance chopila a setkání Pavla
Béma s Janem Kaplickým operativně zařadila do svého programu.
Rozebírat půlhodinovou publicistickou estrádu s farizejským
primátorem, trpícím architektem a totálně bezradnou a
nepřipravenou moderátorkou Pavlou Charvátovou nemá cenu.
Nabídnutá informační hodnota odpovídala zažité novácké
povrchnosti a nesmyslnosti zařazených anket z ulic českých a
moravských měst. Horší je, že utrpěná televizní zkušenost
stačila Janu Kaplickému. Ve chvíli, kdy se Česká televize
konečně odhodlala uspořádat „setkání na nejvyšší úrovni“
ve druhé (tj. pouze programem ČT 24 vysílané a tedy řádově
méně sledované!) části nedělních Otázek Václava Moravce, svou
účast celkem pochopitelně odmítl. Veškerá snaha moderátora
prohlédnout trapné politické mlžení a dobrat se podstaty, či
dokonce možného řešení celé trapné kauzy, přišla vniveč.
S výjimkou ředitele Národní knihovny Vlastimila Ježka
diskutoval s náhradníky a dočkal se jen dojmů z druhé ruky.
Kdo pozdě chodí, svým divákům škodí.
Jan Svačina,
televizní publicista |
