|
|
Petr Nárožný,
herec
Považujete se také za rozhlasového herce?
Jestli myslíte nóbl rozhlasové kousky, tak to ne. Já si zcela
sebekriticky myslím, že nejsem ten „pravý rozhlasák“. To jsou
jiní, kteří ovládli rozhlasové herectví skvělým způsobem, jako
Láďa Mrkvička, Josef Somr, Jiří Adamíra, Karel Höger, Jaromír
Spal a mnozí další, kterých si velice vážím a jejichž starší
hry nebo četby s chutí poslouchám. Já mám specifický hlas, pro
někoho nelibých, houpavých intonací, což samozřejmě není
správně, a proto když jsem byl v rozhlase obsazován, tak
s tím, že to bude dělat Nárožný a má to tam konkrétní smysl.
Ale noční taxikáři a noční vrátní říkají, že jsem v rozhlase
pořád.
V noci?
Ano, říkají, že celé noci poslouchají opakování Klubů komiků,
starých kabaretů, už je znají zpaměti, slyšeli je stokrát, ale
zasmějí se a mají to rádi. To rozhlas vymetl na smetiště dějin
železným koštětem. Třeba chce dělat jenom umění a tímto
opovrhuje – možná oprávněně. Přesto nevím, proč zábava z
rozhlasu úplně zmizela.
Jste častý posluchač?
Jsem. Především jsem veliký čtenář, ale jak stárnu, mívám
unavené oči, bolavé a červené, proto si čtení nahrazuji
poslechem Vltavy i jiných stanic a jsou to krásné zážitky.
Když ale mluvím s tvůrci, říkají, že většina jejich pořadů je
vyvzdorovaná. Musím říci, že pokud jde o vážné pořady, dělá je
rozhlas znamenitě...
Ivana Tetourová,
ředitelka Lyry Pragensis
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 29. října. |
