|
|
 Věra
Nosková,
spisovatelka
Jak jim zobák nenarost
Jednou mi byl doporučen k přečtení v městečku respektovaný
poeta. Hned v první básni se skvěl verš: Měsíc svítil jako
rybí oko. Vzepjala jsem se před ním jak rozčIlený kůň, tu
kládu jsem přeskočit nedokázala. Kdo dopustí, aby mu báseň
znečistil podobný stokrát použitý příměr jako například srdce
lká, či opěvuje černou noc v hlubokém lese, informuje
ve verších o všedním faktu: vysoké nebe nade mnou a otravně
vykřikuje jsi tolik krásná, má milá, libuje si, že jakýsi tón
či hlas lahodí mému sluchu, nezaslouží si titul básník. Básník
má používat jazyk jako kvalitní housle a ne tlouci do starých
hrnců.
V médiích se sice básníci vyskytují sporadicky, ale
odpovědnost za používání slušné češtiny z redaktorů zatím
nikdo nesňal. Někteří na to mají i školy. Kupodivu jako kdyby
si na nás čtenáře, posluchače a diváky zasedli, mnozí z nich
nás krmí nejorvanější češtinou, smutnou a ošklivou jako divoká
skládka odpadu. Ledabylé redaktory pak doplňují krkolomnými
výroky strejci z průmyslu, sportu, kultury, úředníci
z venkova, měst a velkoměsta.
Příšerná věta z dob socialismu, kterou jsem kdysi zachytila
z televizních zpráv, je asi nepřekonatelná: „Dokonce i ženy
byly průzkumníkami a bily se s Němcami.“ Soupeří s ní však
přání z nedávné zprávy: „Aby se nám doprava zplynulila“ nebo
letošní výrok muže odpovědného za české lesy: „Kapacity je
třeba rychle naangažovat, spadla kalamita i v Německu.“ A co
taková „Nepřízeň přítomnosti pracovníka“? Snažím se plasticky
si představit situaci, kterou věta popisuje, ale mozek se
s tím odmítá popasovat.
Všechno je poctivě odposlechnuto a zaznamenáno, žádná lež.
Socialistické nastavování zrcadla západnímu způsobu života a
klid na práci vystřídala jiná, do únavy opakovaná úsloví.
Redaktoři nás vážně informují o tom, že kdosi „vyklidil pole“,
další by „psa nevyhnal“, ale zato „hodil flintu do žita“.
„Nenechali na něm nit suchou a budou moci klidně spát.“ Kdeco
„roste jako houby po dešti“. „Spal jako zabitý“ poté, co „stál
u kolébky“ toho či onoho. Pak tu máme oblíbenou „třešničku na
dortu“ a uklidňování „horkých hlav“. Dále lze v médiích „sedět
jako přibitý“ a „se zlou se potázat“, „mít srdce na pravém
místě“ a „dostat se z bláta do louže“ nebo naopak. Jako by
redaktorům napovídala Saturninova teta Kateřina.
Abych nebyla nespravedlivá – vím, jak je práce v médiích
hektická. V šibeničních termínech je třeba dodat aktuální
zprávu, a to se pak každý slovní prefabrikát hodí. Ale občas
jsou právě proto zprávy a reportáže, zvláště v komerčních
médiích, pro normálního strávníka naší kultury nespolknutelné
jako předžvýkané maso. |
