|
|
 Vydařená
generálka
Připomínky významných výročí bývají v České televizi ukázkou
formálně plněné veřejnoprávní povinnosti: přímé přenosy
standardizovaných státních rituálů obvykle doplní osvědčený
archivní dokument, případně některé ze zavedených „výročních“
dramat a je hotovo. Očekávat při podobných příležitostech
dramaturgickou originalitu či snahu zaujmout diváka je naivní.
Ani letitou praxí utvrzovaná zkušenost však nemusí být
definitivní, a dokonce i naivní víra ve změnu se občas může
vyplnit. Pokusem o narušení zaběhaného oslavovacího schématu
byla letošní výroční připomínka vzniku Československa ve
svátečním vysílání obou programů České televize.
Šťastným dramaturgickým východiskem vykročení z bludného kruhu
nekonečné archivní recyklace téhož bylo rozhodnutí nevázat
program ke konkrétnímu datu, ale připomínané jubileum vyžít
jako záminky k obecnějšímu zamyšlení. Zvolený přístup se stal
klíčem k letošnímu archivnímu průzkumu.
Formální rozmanitost a námětovou šíři záběru letošní mozaiky
dokazuje výčet dokumentů reprízovaných v programu sváteční
neděle – od kontroverzních Dějin Jaroslava Šabaty, připomínky
legendárního Koncertu pro všechny slušný lidi, autentických
vzpomínek Anny a Herberty Masarykových v pořadu Dny všední a
sváteční, přes tradiční vizitku lánského zámku v jednom
z pokračování Deseti století architektury a obvyklou
historickou inventuru v pořadu T. G. Masaryk a vznik ČSR, až
po mimořádně vydařenou polemickou anketu „Hrdý“ národ z cyklu
Ta naše povaha česká. Stylově přesnou pointou byl komponovaný
Večer na téma... Pomníky a památníky. Svědectví v premiéře
uvedených Pomníků pomíjivosti, mělo stejnou sílu jako archivní
zprávy o pomnících Jana Husa, J. V. Stalina či vzpomínky
profesora Štecha. Máloco vypovídá o historii, současnosti, ale
i „národním charakteru“ víc a přesněji, než nekonečný český
příběh odhalování, bourání a stěhování soch a pomníků.
Poměrně objevný byl letos i výběr tří dramatických titulů
uvedených Českou televizí u příležitosti státního svátku. Ani
televizní inscenace Smrt císaře a krále Karla IV., ani oba
filmy – Fričova Hvězda zvaná Pelyněk a Jakubiskův Sedím na
konári a je mi dobre – nepatří mezi tituly notoricky přítomné
na televizní obrazovce. Z hlediska výpovědi o našich dějinách
jsou pak všechny mj. i dokladem dobové odlišnosti nahlížení a
způsobu interpretace historie, které odrážejí proměny
politického klimatu v posledních třech dekádách komunistické
totality.
Místo obvyklé připomínky cílené pouze k 28. říjnu 1918 nabídla
tentokrát Česká televize faktografickou a uměleckou reflexi
českého národa v zrcadle událostí, osudů, názorů a vzpomínek.
Televizní generálka na kulaté výročí, které nás čeká příští
rok, se vydařila.
Jan Svačina, televizní publicista |
