|
|
 Jaromír
Štětina,
senátor
Co se takhle občas poradit?
Byl jsem spolu s několika kolegy poslanci a senátory na
snídani s americkým ministrem obrany Robertem Gatesem. Zeptal
jsem se ho, zda je pravda, že USA uvažují o přítomnosti
ruských vojáků na předpokládané radarové stanici v Brdech. Pan
ministr mi odpověděl, že takový návrh skutečně při jednání
v Moskvě zazněl, ale konečné rozhodnutí o přítomnosti Rusů
závisí na české vládě. Dodal také, že si uvědomuje, jak je to
pro nás pro Čechy citlivá otázka.
Sakra citlivá otázka. Jen nevím, zda si delikátnost návrhu,
který americká delegace předložila prezidentu Putinovi,
uvědomil už v Moskvě, nebo až při návštěvě Prahy. Nejspíš až
při pražských jednáních. Kdyby totiž washingtongská
administrativa nápad pustit na svou radarovou stanici v Česku
ruské vojáky předem v Praze konzultovala, určitě by jí
upozornil americký velvyslanec pan Richard W. Graber, že
takovým nápadem vzbudí v Česku všeobecné ježení chlupů.
Možná, že washingtonští politici chápou, jaké reminiscence u
nás představa ruských vojenských ušanek vzbuzuje. Měli by však
pochopit i to, že vzpomínka na okupaci Československa v roce
1968 není to jediné, co činí vstup ruské vojenské boty na naše
území nepřijatelným. Není důležité, že dnešní ruští vojáci
jsou synové a vnuci někdejších okupantů, mnohem relevantnějším
faktem k jejich odmítnutí je stále trvající ideologická
rigidnost, imperiálnost a neomalenost ruské generality a
armády jako celku.
Ruští vojáci v Brdech by byli příslušníci armády, která se
neštítila zabít takřka sto tisíc civilů v Čečensku, armády,
jejíž 201. divize v Dušanbe nastolila v Tádžikistánu
protidemokratický režim a drží ho tanky u moci, armády, která
v rozporu se všemi mezinárodními normami a závazky okupuje
část svobodného Moldavska, armády, která mocnou vojenskou
převahou ukradla území Abcházie Gruzii a navzdory protestům
Tbilisi se prohání v Jižním Osetinsku, armády, v jejíchž
plánech je vidina nového ovládnutí jižního Kavkazu a kontrola
ropných a plynových ložisek a energovodů... Armády, jejíž
generálové se neostýchají vyhrožovat Česku raketovým útokem a
zničením. Byli by to vojáci státu, který nedokázal přijmout ve
své zahraniční politice zásady slušného chování, své sousedy
vydírá, uvaluje na ně ekonomické blokády a v době mrazů jim
zavírá kohoutky plynovodů.
To, že Američané a Rusové rozhodovali o možnosti ruských
vojáků na našem území bez nás, nezahladí ani silné ujišťování
Roberta Gatese o prioritě rozhodnutí české vlády. Radar
v Česku ano. Spojenectví s USA ano. Jednání o nás bez nás ne.
To, co se stalo, svědčí o tom, že Američanům schází právě ta
historická paměť, kterou máme my, bývalí sovětští satelité. Co
se takhle občas poradit? |
