|
|
 Ohlédnutí
doktora Q
Pianista, skladatel a producent Martin Kratochvíl je dnes
veřejností vnímán spíše jako autor cestopisných filmových
dokumentů, případně úspěšný podnikatel, než coby ústřední
postava formace Jazz Q, která patřila k nejvýraznějším českým
kapelám sedmdesátých a částečně i osmdesátých let.
Nebyla to nezasloužená pozice, hráčské kvality jednotlivých
členů souboru možná přesahovaly i železnou oponu. Sláva Jazz
Q, zejména hvězdné období první poloviny sedmdesátých let,
však byla způsobena také tím, že v normalizovaném
Československu nahrazoval Kratochvílův band i režimem zcela
zavrženou rockovou hudbu. V tom měla za komunistů jazzová
ohlávka velkou výhodu: jakožto hudba vesměs čistě
instrumentální vadil jazz tehdejším strážcům „ideové“ čistoty
daleko méně nežli sdělný folk či útočný bigbít.
Supraphon nyní vydává osmialbový průřez nejpodstatnějšími
nahrávkami Kratochvílovy jazzrockové skupiny, jejíž činnost
v osmdesátých letech kapelník výrazně utlumil ve prospěch
spolupráce s americkým kytaristou Tonym Ackermanem, která oba
muzikanty baví dodnes. Řadová alba Pozorovatelna, Symbiosis,
Elegie, Zvěsti, Hodokvas a Hvězdoň v supraphonském kompletu
doplňují „live“ nahrávka koncertu z Lucerny v roce 1975 a
bonusové cédéčko s příležitostným písňovým, přesněji řečeno
zpívaným materiálem, k němuž měl – naneštěstí – jazzman
Kratochvíl vždy tak trochu macešský vztah.
Není marné se tím množstvím hudby proposlouchat – třeba ke
zjištění, že u Kratochvílových dveří se v průběhu těch jinak
neutěšených let potkala snad kompletní muzikantská první liga:
Luboš Andršt, Vladimír Padrůněk, František Francl, Vladimír
Mišík, Jan Hrubý, Michal Gera, Jaromír Helešic, Oskar Petr,
Jana Koubková, Petr Kalandra, Michael Kocáb… Nebo prostě
proto, že některé skladby jednoho z prvních českých absolventů
prestižní bostonské Berklee College Of Music mohou s odstupem
času promlouvat řečí až překvapivě moderní.
Milan Šefl |
