|
|
 Ivan
Klíma,
spisovatel
Zprávy
Bylo doby, kdy, ač se to zdá neuvěřitelné, neexistovala
televize, nevycházely dokonce ani noviny, rozhlasové vlny
čekaly teprve na své objevitele. Většina lidí se v těch
temných dobách neosvícených světly obrazovky živila
zemědělstvím a bydlela v takových směšně malých aglomeracích,
jež se nazývaly vesnice. Vnucuje se otázka: jak vůbec mohli ti
lidé žít? O čem mluvili, čím se zabývali? Co věděli o světě?
Jak trávili volný čas?
Je pravda, že toho volného času, zvláště od jara do podzimu,
neměli tak mnoho, ale jistě měli o čem mluvit: chlapi se občas
sešli v hospodě, (nehrála tam ani hudba z rádia, ani
nevysílali televizní sportovní přenos, takže se dalo nejen
mluvit, ale i slyšet, co kdo vypráví) a ženy si mnoho
napovídaly na přástkách, o poutích anebo se jen tak zastavily
cestou z kostela. A o čem se mluvilo? Chlapi hovořili třeba o
tom, jaký výnos dá letos pšenice, že žandarmové už chytli toho
Honzu Morávků, co kradl dřevo v panském lese. Ženské, tak tomu
bylo určitě od pravěku, se věnovaly více lidským vztahům.
Madlenka Kobzarů už je v tom po páté, jestlipak to konečně
bude kluk? Franta Vejvodů je mizera, všichni vědí, že chodil
za Lojzkou ze Staré vsi, a teď, když měly být oddavky, pláchl
až někam do Vídně. A chudák Vendula Kořínková, ten její
chlastá a když přijde domů ožralý jako svině, ještě ji bije.
(Zákony o domácím násilí ještě nikdo nevyhlásil.)
Občas se stalo i něco významnějšího. V Salátově, jak se
jmenovala sousední vesnice, shořel stoh a Metoděj Novák opilý
skočil do rybníka a utopil se; chudák Nováková, byl to její
jediný syn. A u staré Vlčkové byl včera pan farář s posledním
pomazáním. V Malované Lhotě při té včerejší bouřce padaly
kroupy velké jako holubí vejce! (Tehdy ještě lidé měli pojem o
tom, jak velké je holubí vejce.) Občas se někdo vrátil po
sedmileté vojenské službě a vyprávěl, jak vypadá Neapol a hora
Vesuv, která, představte si, kouří.
Místo redaktorů či reportérů se občas objevili potulní
zpěváci, kteří zapěli zveršovanou zprávu o nějakém mordu, kdo
chtěl, mohl si koupit verše vytištěné na letáku. Takové bylo
tehdy zpravodajství.
Pak se ovšem časy začaly měnit, Samuel Morse v třicátých
letech devatenáctého století vynalezl telegraf a svět
nastoupil cestu ke globální vesnici. Na té cestě ho nejprve
provázely noviny. Namísto sdělování novinek v hospodě nebo
před kostelem se zrodily zprávy. Pro ty, co noviny
připravovali, vynořil se kardinální problém: co to vlastně
zprávy jsou?
Mám doma sto let staré Právo lidu a dovídám se: Neštovice
v Čechách a následují přesné počty, kolik kde zaznamenali
onemocnění. V Kronice se dočítám: Manželka železničního
zřízence M. N. ze Žižkova Husova 40 skočila včera odpoledne do
Olšanského rybníka v sebevražedném úmyslu. Ocitla se však na
mělčině a byla proto snadno vytažena.
Ve Pštrosově ulici na Novém Městě byl pokousán psem, jenž
pobíhal bez náhubku, 7letý hoch, který náhodně vyběhl z domu
č. 893. Hoch byl odvezen do nemocnice a pes dán na pozorování
pohodnému.
Následuje zpráva o vykradeném předprodeji lístků v Koruně,
naštěstí trojice zlodějů byla ještě téhož dne zadržena (tomu
by dnes nikdo nevěřil). Ze zahraničí dorazila zpráva o tom,
jak muzejní zaměstnanci v Neapoli rozprodávali cenné exponáty
a nahrazovali je falsifikáty.
Na těch zprávách je zajímavé, že prozrazují svůj vesnický zrod
i směřování do širšího světa. Do rybníka už neskočil Metoděj
Novák, ale jeho manželka M. N. zato víme, že bydlela v Husově
číslo 40. Železničního zřízence M. N. už většina čtenářů
neznala, ale kdo chtěl, mohl zajít do Husovy 40 a tam se
dozvědět, co jeho manželku vedlo k zoufalému činu.
Dnešní zprávy rovněž navazují na prastarou tradici. Psi bez
náhubku pobíhají mnohokrát za rok zprávami soukromých televizí
a opilí mládenci tonou v řece dokonce za přihlížení městských
strážníků. Ale v globalizované vesnici přibývá vyloupených
muzeí po celém světě, tajfunů, tornád, zemětřesení spadlých
letadel a šílených střelců tamtéž. Ze sousedských zpráv
zůstávají především ty významnější: vyloupené banky, kasina a
zlatnictví, mučené děti, vraždy, zkorumpovaní policisté
případně politici. Už se sice nevyskytuje epidemie neštovic,
ale zato máme ještě hrůznější ptačí chřipku provázenou hubením
statisíců kuřat či krůt. Občas soukromá televize k smrti
vyděsí diváka detailním záznamem červa lezoucího po čokoládě.
Ve svém výsledku se však zprávy liší: zatímco s vdovou
Novákovou si přišly sousedky poplakat a také starosta
uvažoval, jak jí pomoci, a staré Vlčkové přišla celá ves na
pohřeb, většina dnešních sousedských zpráv vyvolává jen dojem,
že svět je stále beznadějnější, prolezlý zločinem, nepravostí,
korupcí a smrtícími viry, plný matek, které vraždí anebo aspoň
mučí své děti; a pokud se zrovna nevyskytnou, zastoupí je
odporní červi, psi, kteří rovněž napadají malé děti. A to
ještě my příjemci sousedských zpráv máme smůlu, že žijeme
v oblasti bez zemětřesení, kde jsou jen povodně, krupobití a
pouhé vichřice, nikoliv tornáda či tajfuny. |
