Číslo 4 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor se spisovatelem.
Pavlem Kohoutem.

 



Ironik v české pasti Aloys Skoumal

Kdo byl Aloys Skoumal (1904–1988), vědí dnes pouze nemnozí. Když ovšem nespolehlivé společenské paměti poněkud napomůžeme, zjistíme, že nás jeho nositel léta doprovázel, aniž bychom to tušili. Klasiku dětské četby Medvídka Pú přeložila sice jeho manželka Hana, zato Knihy džunglí překládali společně. Několik generací čtenářů vyrůstalo na Knihách odvahy a dobrodružství, které spoluredigoval. Do české literatury přinesl inspiraci silného prozaického triumvirátu Jonathana Swifta, Laurence Sterna a Jamese Joyce.

Překlady se však zdaleka nevyčerpává jeho kulturotvorná úloha ve 20. století, neboť zdaleka ne všechen Skoumalův přínos byl fixován písmem. Jeho hlas v univerzitním anglickém semináři i v redakčním kroužku Durychova Rozmachu, jeho statečné projevy na sjezdech spisovatelů v letech 1946 a 1956, jeho organizační schopnosti se všemi výhrami i prohrami na poli vydavatelské strategie (Vyšehrad) a propagace české kultury v úloze kulturního atašé v Londýně – to jsou jen základní kóty jeho pracovitého a vznětlivého života, k němuž ho vybavila rodná Haná, kroměřížské gymnázium a vzor staroříšského Josefa Floriana. Jako důvěrný přítel Jana Čepa a Františka Halase Skoumal brzy zavrhl myšlenku na vlastní básnickou dráhu a dal průchod satirickému talentu anglického, respektive irského střihu, kterým chtěl českou kulturu vychovávat. Skutečnost, že se jako kritik nikdy nepřiučil takzvaným společenským ohledům a ve svých glosách, epigramech a aforismech bez milosti vymáchal každého, kdo mu přišel pod ruku, také přispěla k jeho zapomenutí. Nicméně právě dnes jeho hluboce vzdělaný a humanisticky cílený hlas chybí a měl by být připomenut. Rozhlasová Vltava tak učiní v posledních lednových Schůzkách s literaturou, v neděli 27. ledna ve 20 hodin.

Dagmar Blümlová, kulturní historička


  Rozhovor s Pavlem Kohoutem                   Jak to vidí Jaromír Štětina                  Radiožurnál: počkejme si aspoň rok