|
|
 Radiožurnál:
počkejme si aspoň rok
Na vysílání Českého rozhlasu 1 – Radiožurnál se po 1. lednu
2008 snesla vlna kritiky. Ředitelka stanice Barbora Tachecí jí
evidentně není zaskočena. Působí klidným, soustředěným dojmem
a každou ze změn, které iniciovala, vysvětluje věcnými
argumenty. Podle ní a jejích spolupracovníků je na hodnocení
brzy: musíme si počkat minimálně rok.
Čekala jste takovou odezvu?
Jistě, čím větší změna, tím silnější reakce. A změna
Radiožurnálu byla opravdu velká. V první chvíli pro mne byly
důležité zejména reakce kolegů z Českého rozhlasu a ty byly
většinou pozitivní. S koncesionáři diskutuji především
e-mailem a snažím se všem skutečně odpovědět, s mnohými jsou
to mnohadenní výměny názorů – ale mě to baví. Nesmím přitom
zapomínat na fakt, že nespokojení posluchači píší a ti
spokojení poslouchají.
Dokáží kritické připomínky změnit vaši představu o koncepci
stanice?
Bez toho, aby člověk naslouchal druhým, nemůže nic vytvořit.
Inspiraci mi bohužel nedodají obecné kritiky typu „Vy jste
šílená, děláte šílené rádio“. Ty mě zdržují. Ale jakmile někdo
napíše „Mně chybí Ivan Hoffman“, „Mně vadí, že jste hráli
stejnou písničku Phila Collinse dvakrát za den“, přemýšlím o
tom. A většinou, pokud to jde, i rychle konám.
Symbolem změn jsou často konkrétní jména. Pojďme k těm
nejdiskutovanějším. Patří k nim Lucie Výborná a Halina
Pawlovská.
Dovolte mi nejprve obecnou poznámku. Jsem orientovaná na
produkt, zajímá mne výsledek, ne škatulka. Pro běžného
posluchače je Lucie Výborná „bavička“, ale mne zajímá, že je
to velmi vzdělaná žena, maximálně informovaná o veškerém
aktuálním dění, že je výjimečná v šířce i hloubce svých zájmů.
Kromě toho má dar kouzelného hlasu a schopnost být v kontaktu
s posluchačem. Pro tyto vlastnosti je typem moderátora, jakého
pro Radiožurnál potřebujeme.
Stejně tak Halina Pawlowská nerovná se jen Banánové rybičky a
společenské časopisy. Je to vzdělaný člověk, který čte čtyři
knihy týdně. Má kompletní přehled o české i světové
literatuře. Každý týden si kupuje všechny nové knihy a
přemýšlí o nich. Co tím chci říci: Zbavme se škatulek a
hledejme skutečné kvality lidí kolem sebe. Zaslouží si to oni
i my jako posluchači.
Často se v diskusích nad novou tváří Radiožurnálu objevuje
také jméno Ivana Hoffmana. Jeho komentáře mnoha lidem chybějí.
Ivana Hoffmana si nesmírně vážím. Myslím si, že je to bravurní
komentátor a velká osobnost. Smekám před ním. Na druhou
stranu: není dobře pro žádné rádio veřejné služby, aby ve
stálém čase vysílalo komentáře jednoho člověka. Proto jsem
oslovila pět komentátorů: dva názorově spíše napravo (Martina
Komárka, Jefima Fištejna), dva spíše nalevo (Pavla Vernera,
Jiřího Dienstbiera) a jako zástupce „středu“ Radka Kubička.
Nejprve dostanou prostor v podvečerních Ozvěnách dne. Jestliže
budou opravdu dobří, obnovíme rubriku ranních komentářů, ale v
celém názorovém spektru. Tak si představuji komentář v
rozhlase veřejné služby. Panu Hoffmanovi jsem nabídla, aby byl
jedním z nové pětice komentátorů, a stále věřím, že nakonec
kývne. Kdyby to dobře dopadlo, musela bych jednoho
z oslovených odmítnout, ale rádio je žijící organismus a to se
stává. A za udržení Ivana Hoffmana mi to stojí.
Řada známých jmen z vysílání zmizela, například Vladimír Kroc.
Nad jinými panují otazníky. Mohla byste se vyjádřit alespoň k
těm, jejichž budoucnost je již známa?
Šéfredaktorem Radiožurnálu se stane Alexandr Pícha, který se
kvůli tomu předčasně vrátí ze Spojených států. Do konce února
bude zvláštním zpravodajem ve Spojených státech Miroslav
Konvalina, který v Českém rozhlase v té době ukončí
z vlastního rozhodnutí pracovní poměr, a mne to mrzí. Ostatní
změny na postech zahraničních zpravodajů musí schválit
generální ředitel Václav Kasík a do té doby bych o nich nerada
mluvila. Za sebe jen mohu říci, že bych uvítala, kdyby do
Moskvy odjela Lenka Kabrhelová – je to neuvěřitelně schopná
novinářka a mezi zahraničními zpravodaji Českého rozhlasu bych
více než tleskala také ženě.
Pokud jde o Vladimíra Kroce, dala jsem mu nabídku na denní
moderování na Radiožurnálu a moc mě mrzí, že to odmítl. Má
skvělý hlas a bude v denním vysílání chybět. V čele redakce
kultury a životního stylu, kam jsem ho původně nasměrovala,
jsme si způsobem práce bohužel nesedli.
Jaký byl hlavní důvod zrušení stávajících pořadů?
Obsah magazínů, které se vysílaly od pondělí do pátku v časech
12.30 až 13.00, jsme „rozpustili“ do celodenního vysílání.
Dnes je v něm více zpravodajství a publicistiky než dřív. Ve
večerních hodinách přibylo pět hodin aktuální publicistiky
týdně. Stačí podívat se na programové stránky vašeho časopisu.
Ale změn je mnohem víc. S jednou z nich se posluchači mohou
setkávat každou sobotu a neděli od 10 hodin – oba dva dny
totiž v tomto čase startuje Zápisník zahraničních zpravodajů.
Tak báječný tým zahraničních zpravodajů, jakým se může pyšnit
na celém ozhlasovém trhu jedině Český rozhlas, byl podle mého
názoru dosud málo využit. Zvýšila jsem proto jeho angažmá pro
tuto stanici na dva originální pořady týdně s večerními
reprízami.
V internetových diskusích se můžete dočíst, že dosavadní
posluchači Radiožurnálu často přecházejí na Český rozhlas 2 –
Praha. Nevadí vám to?
Samozřejmě že jako šéfku Radiožurnálu mě to velmi mrzí, ale
jsem ráda, že zůstanou v rodině skvělých stanic Českého
rozhlasu. A taky vím, že taková reakce od některých
konzervativnějších posluchačů Radiožurnálu musela přijít.
Radiožurnál stále více oslovoval stárnoucí populaci. Lidé,
kteří vnímají zrychlený běh světa, přelaďovali na komerční
rádia a s Radiožurnálem zůstávalo jeho posluchačské jádro,
které pozvolna stárlo. Dobře vím, že naše změna dočasně
přinese ztrátu posluchačů. Ti konzervativní pravděpodobně
přeladí na Prahu – a je to v pořádku, protože Praha je pro ně
určena. Současně necháme Radiožurnál nadechnout, aby oslovil
lidi od dvaceti let, kteří si k němu dosud nenašli cestu.
Zatímco ztráta posluchačů přichází z logiky věci rychle, náběr
nových je věcí dlouhodobou. Vzhledem k tomu, že komerční
konkurence na trhu vydává řádově více peněz na propagaci své
značky, bude Radiožurnálu trvat déle, minimálně rok, než se
jeho potenciální noví posluchači dozvědí, že změnil kabát a
styl.
Ale stále opakuji to, co pokládám za velmi podstatné: změny,
které dělám, nejsou primárně motivovány počtem posluchačů. Mou
prioritou je postupně tvořit moderní
zpravodajsko-publicistické rádio veřejné služby. Krok, který
jsem udělala, byl prostě nezbytný a věděla to většina
profesionálů na rozhlasovém trhu. Politik by řekl, že to byla
politicky citlivá operace. Jednou ji člověk musí udělat, i
když ví, že začátky budou těžké. Ale dělá ji pro to, aby
udržel svou značku dlouhodobě na trhu.
Milan Pokorný |
