|
|
 Jaromír
Štětina,
novinář a senátor
Ze kterého kmene pocházíš?
Tisíckrát jsem v době, kdy jsem jako novinář bydlel v Nairobi,
pokládal otázku a tisíckrát mi byla pokládána otázka:
„Z kterého kmene pocházíš?“ Vždy jsem na ni odpovídal:
„Pocházím z kmene Čechů.“ Obvykle se mne pak Turkánci či
Samburové otázali: „A má ten váš kmen Čechů nějaké nepřátele?“
Odpovídal jsem: „Ano, mívali jsme nepřátele kdysi dávno. Byly
to kmeny Slavníkovců a Vršovců. Ale my jsme je zničili.“ – „To
je dobře, to je dobře,“ pokyvovali hlavou turkánští bojovníci.
Že nastalo sucho a hlad poznáte v Keni v okamžiku, kdy se mezi
chýšemi vesnic objeví muži s mačetami, oštěpy a
secondhandovými kalašnikovy. Nastává boj o louži, ze které
pije dobytek, a o louku, kterou ještě nesežehlo slunce. Ve
městech se objeví krávy. Vychrtlé, zubožené, hnané pastevci
v červených suknicích se proplétají mezi automobily, spásají
trávu na záhonech, papíry a odpadky na smetištích a pijí
z městských kašen.
Boj o přežití se začíná glorifikovat konfesní či kmenovou
příslušností a skryté tribalistické vášně ovládají ty nejméně
vzdělané a sociálně nejslabší. I otázka Which tribe are you
coming from? každodenně pokládaná ve zdvořilostní konverzaci
začne nabývat jiného než společenského tónu. Jsi-li z jiného
kmene, musí ti být mačetou useknuta ruka či hlava, nebo jsi
zapálen s ostatními v kostele, jako se tomu stalo v západní
Keni v Eldoretu nedávno. Začíná-li hlad a sucho, prudce se
zvyšuje počet obyvatel nairobských slumů, které jsou vlastně
obrovitými uprchlickými tábory pro ty, které schnoucí
subsaharská krajina neuživí.
Jeden takový nairobský slum jsem znal důvěrně. Jmenuje se
Kingstone, běloši se mu vyhýbají na sto honů a státní police
vyjmula tuto milionovou skrumáž chatrčí a lidské bídy ze své
jurisdikce. V Kingstone má kostel můj přítel Patrick. No,
kostel. Je to dřevěná chýše s třiceti lavicemi a děravou
střechou. Občas jsem tam chodil na Patrickovy mše, aniž by mne
zajímalo, jakou z desítek prapodivných prostestantských církví
reverend představuje. Bohoslužby s tancem, bubny, spontánním
zpěvem a podivuhodnými masovými psychózami byly fascinující.
Patrick křepčil, smál se, plakal, strhujícím způsobem hlásal
pravdu svého Boha. Padal vyčerpáním, třímal bibli, pokládal ji
hříšníkům na čelo, sípal a volal: Hosana. S ním desítky lidí
z Kingstone. Byli mezi nimi uprchlící ze všech koutů a kmenů
Keni. Kikujové, Luhjové, Luové, Kalendžinové, sem tam nějaký
Samburu nebo jemu příbuzný Masaj. Z kterého kmene pocházel
Patrick, si už nepamatuju. Vím jen to, že Luové dnes
v Kingstonu ubíjejí Kikuje a naopak.
Zatím zahynuly v Keni stovky lidí a desítky tisíc lidí prchají
do Ugandy a Tanzánie. To je bilance několika týdnů. V roce
1994 zahynulo ve Rwandě, kvůli lhostejnosti světa a
neschopnosti OSN, osm set tisíc Hutů a Tutsiů za několik
měsíců. |
