Muzikál o kariéře, lásce a smrti
Nedlouho po úspěšném domácím uvedení amerického muzikálu Cesta
za slávou (Fame) přišlo Městské divadlo Brno s hudební
premiérou původní „porevoluční pop-opery“ Milana Uhdeho a
skladatele Miloše Štědroně Červený a černý. Další plod jejich
spolupráce (Balada pro banditu, Pohádka máje a nedávno v MdB
nastudovaná zolovská Nana) vychází ze slavného stejnojmenného
Stendhalova románu z roku 1830. Při alternaci řady klíčových
postav se režie ujal hostující Juraj Deák.
Uhdeho kvalitní libreto redukuje čtyřsetstránkovou prózu na
syžetový digest: akcentuje v ní především silný příběh
plebejského mladíka, nazíraný spíše prostřednictvím romantické
individuální emocionality nežli stendhalovské společenské
kritičnosti. Nápaditou textovou i jevištní inovací je tu
projekce vnitřního světa a pohnutek jednání typově
odpovídajících hrdinů do přidaných příznačných figur, průběžně
přímo zasahujících do scénických akcí ve funkci jakýchsi
„guru“.
Mužný a dravý Julien Sorel Dušana Vitázka (střídaný Jiřím
Machem) svůj vzor záhy nachází v cílevědomém arivistovi
Napoleonovi (vynikající Jan Apolenář) a jeho granátnících,
poznávaje rovněž pragmatické zákulisní praktiky jezuitů v čele
s
Představeným Martina Havelky. Pro vznosnou Paní de Renal
(Ivana Vaňková) je takovým „guru“ Panna Maria (Hana Holišová)
s chórem andělů. Mathildě de la Mole (Soňa Jányová), která
usiluje o dominanci v milostném vztahu, pak „asistuje“ filozof
Voltaire (Viktor Skála).
 Štědroňova
stylově rozbíhavá partitura je za řízení zkušeného dirigenta
Jiřího Petrdlíka jistě nápaditá co do rozličných aluzí a
parafrází, ve srovnání s Nanou však téměř rezignuje na snadno
zapamatovatelné „hitové“ melodie. V převážně dvoubarevných
kostýmech Sylvy Hanákové, kinetikou hýřící výpravě Davida
Baziky a choreografii Lenky Dřímalové se v samotném závěru
nedlouhého večera pateticky vyloupne pozdní poznání, že
skutečným smyslem života není kariérní žebříček, nýbrž upřímná
opětovaná láska.
Vít Závodský, divadelní publicista
Foto Jef Kratochvil |
