Číslo 6 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor se sopranistkou.
Martinou Jankovou.



 

 

 

 

 

 

 

 

 


 


V hájemství bulváru

Umanutost, s níž Česká televize leden co leden bourá vysílací schéma a „vylepšuje“ program by si zasloužila pozornost legendárního Chocholouška. Totéž platí o každém, kdo podlehne naději, že tentokrát konečně budou mít novoroční přesuny a inovace logiku a povedou pouze ke zkvalitnění nabídky. Navzdory loňské personální výměně na postu programového ředitele, kde zkušená televizní profesionálka nahradila lidového milicionáře, diagnóza trvá. Některé nové výboje České televize do hájemství bulváru dokonce naznačují, že ztráta veřejnoprávní soudnosti se prohloubila. Místy téměř děsivě.

Ukázkou posunu od smysluplného obsahu k vyprázdněné formě je nová hra o peníze Naslepo, která v nedělní podvečer na jedničce nahradila zábavný kvíz O korunu krále Karla. Zrušené úsporné studiové verzi dávných soutěžních klání O poklad Anežky České bylo možné vyčítat leccos. Klasické kouzlo televizních vědomostních soutěží, které nejen baví, ale i nenápadně kultivují a vzdělávají, však zachovávala. Novinka Naslepo nic podobného ani nepředstírá. Je jen hloupým a zoufale nudným losováním, které přímočaře kalkuluje s vidinou rychlých peněz, závistí, škodolibostí a dalšími nižšími pudy televizního publika.

Ještě fatálnějším selháním České televize je nový úterní cyklus Detektor. Iracionální blábol, který se tváří jako seriózní alternativní výklad vědeckých teorií, je jednou z nejklasičtějších a zároveň nejstupidnějších bulvárních atraktivit. Televizní Detektor je dokonalým klonem této pokleslé tradice. Nejen volbou jednotlivých „záhad“, ale i způsobem jejich prezentace, která umocňuje zdánlivou věcnost pronášených fantasmagorických žvástů pouťovým hypnotizérstvím Hynka Chmelaře v roli moderátora.  Přítomnost podobné zhůvěřilosti na veřejnoprávní obrazovce je buď další demonstrací délky producentských prstů Petra Vachlera v České televizi, nebo důkazem totální nekompetence všech zodpovědných v téže instituci. Těžko říct, co je horší.

Nepochopitelnou novoroční programovou expanzí do hájemství podbízivosti, nevkusu a hlouposti je i návrat Zuzany Bubílkové na obrazovku ČT s pořadem Co týden vzal. Kýčovité předstírání politické satiry bylo tristní podívanou už v dávných dobách, kdy se dvojice Šimek & Bubílková stěhovala z obrazovky České televize do nováckého estrádního panoptika. Zoufalá snaha osiřelé Zuzany Bubílkové pokračovat v „profesi“ i po smrti Miloslava Šimka posunula tehdejší Politické harašení do nekritizovatelného prostoru, v němž by se jakákoliv výhrada rovnala cynickému výsměchu beznohému, který chce tančit. Není však dost dobře možné dívat se ze slušnosti jinam i v okamžiku, kdy ztráta soudnosti postihne Českou televizi a ta témuž invalidovi uspořádá sólové baletní turné.

Psychologie dramatu učí, že vytrvalý pocit nepatřičnosti, kterou divák zakouší při veřejném sledování trapnosti na jevišti, ústí ve fyzickou únavu. To, co aktuálně převádí z NOVY vyobcovaná Zuzana Bubílková každé úterý ve své hororové „show“ vyčerpá stejně jako ruční vykládka vlaku uhlí dlouhého několik kilometrů…

Jan Svačina, publicista


  Rozhovor s Martinou Jankovou                               Jak to vidí Petr Koudelka                              Pankáči z Hützoviny