|
|
 Leo
Pavlát,
ředitel Židovského muzea v Praze
Co dělat, abychom přežili
John Wiseman, jenž více než čtvrtstoletí sloužil jako voják z
povolání u elitní jednotky britské armády SAS (Special Air
Service), napsal již před více než dvaceti lety příručku Jak
přežít. Popisuje v ní, jak si zachránit život v obtížných
klimatických podmínkách, při ztroskotání na moři, ztracen
v horách či džungli, co dělat při hrozící automobilové nehodě
a katastrofě ve vzduchu, jak si zajistit jídlo, vodu a
ošetření mimo civilizaci.
Uklízím staré noviny a vidím, že ostřílený vojenský veterán,
který si věděl rady v nejedné ošemetné situaci, jednu kapitolu
vynechal. Celá strana silvestrovského vydání celostátního
deníku, určeného teď do sběru, totiž nesla název Jak přežít
oslavu. Čtenáři se zde v deseti bodech dozvěděli, jak se
nepřejíst a neopít, jak všechny pokrmy a nápoje vhodně
připravit a zkombinovat tak, aby ten, kdo slaví, „vydržel“ co
nejdéle a „neodpadl“ v nejlepším. Jen ten závěr byl u
ostříleného vojáka i adepta pořádné oslavy stejný: V úzkých je
důležité mít u sebe určité léky.
Leden je zvláštní měsíc. Prosinec s vystupňovaným nákupním
šílením je za námi, kontejnery jsou plnější než obvykle. Po
svátcích a delším volnu by měli být lidé odpočatí a
spokojenější, ale leckdo to tak neprožívá. Hromadné slevy na
zboží, které jsme před pár dny koupili, nemilosrdně
upozorňují, že jsme obchodníkům na pozdější slevu už dříve
přispěli. Kdo se zase staral, zda bude doma plný stůl a
lednice, má mnohdy starost, co si počít s následky hojnosti.
Rady typu „jak za měsíc shodit, co jste na vánoce přibrala“
jsou počátkem roku hitem časopisů pro ženy.
Koloběh blahobytu, který západní civilizaci ovládá po celý
rok, se prostě v prosinci a lednu stane zřejmější: V poslední
měsíc roku zboží proudí zběsileji než v jiném čase, dováží se
z větších dálek a ve větším množství. V první měsíc roku
nového se pak mnozí trápí tím, jak nakoupené vrátit, vyměnit
či jak se darů přímo zbavit. A k tomu ty problémy s postavou.
Počátkem ledna jsme také byli u televizních obrazovek svědky,
jak italskou Neapol zavalily desetitisíce tun neodvážených
odpadků. Mohli jsme tak nahlédnout do zákulisí společnosti
konzumu. Snímek hromady igelitových pytlů z města pod Vesuvem,
jimiž se prodírá elegantní dáma, jsem dostal jako novoročenku.
Ta mladá žena po kolena ve smetí si jednou rukou zacpávala nos
před zápachem, v druhé držela pět objemných igelitek
s výraznými reklamními potisky. Mohutný nákup v jedné ruce
sotva udržela, vylekaně se dívala kolem sebe, jako by čekala
pomoc.
Říkám si: Další tip na radu jak přežít. Na rozdíl od pokynů,
které dostávali v českých novinách ctitelé bujarého Silvestra,
tahle rada, trochu zevšeobecněná, nejspíš časem přijde opravdu
vhod: Jak přežít ve světě bláznivého plýtvání a bezuzdného
konzumu. |
