|
|
 Překazit
ženě svatbu se nevyplácí...
 Režisér Quentin Tarantino proslul – zvláště díky filmu Pulp
Fiction – jako tvůrce, jenž do brutálních scén vnáší morbidní
humor, ba je pojímá groteskně a vraždění, zvláště to
nepovedené a zpackané, ukazuje jako běžnou lidskou činnost,
pro kterou je koneckonců také třeba se pořádně nadchnout.
Další Tarantinův pověstný titul Kill Bill (rozdělený do dvou
částí, z nichž Nova v sobotu 16. února ve 22.05 uvede první z
nich), dospěl trochu jinam. Autor se inspiroval odkazem
hongkongských kung-fu filmů a japonských samurajských dramat,
uplatňuje rituálně stylizované výjevy, postavené na komiksově
zveličených důsledcích: krev z uťaté končetiny nebo trupu
stříká jak z fontány, „ocelově zpevněná“ hrdinka se hravě
ubrání desítkám zarputilých bojovníků s meči.
I když se zdůrazňuje asijská tradice, obřadnost počínání,
zejména pak soubojů, odkazuje k italské odrůdě westernu, jak
ji proslavil Sergio Leone. Dokonce i hudební motiv, kdy do
majestátních smyčců proniká znepokojivě rozechvělý zvuk Panovy
flétny, připomíná proslulé sólo na foukací harmoniku v Tenkrát
na Západě. A přejatý je i samotný příběh ženy, která po
letech mstí krvavý zásah do svého svatebního obřadu – téma
kdysi použil Truffaut ve snímku Nevěsta byla v černém, jakkoli
jej odvyprávěl zcela odlišně.
Kill Bill je po vypravěčské stránce dílo jistě ohromující:
pečlivou choreografii prozrazuje zvláště předlouhá scéna, v
níž hrdinka oblečená do jasně žluté kombinézy zápasí s
množstvím protivníků v černém odění. Tarantino se snaží v
každém okamžiku dávat najevo, že brutální scény přesahují meze
reálnosti, konvence zvláště japonského komiksu jsou navíc
stvrzeny i animovanou vsuvkou o trudném dětství japonské
sokyně.
Hlavní hrdinku představuje Uma Thurmanová. Vtiskla jí až
nadlidskou umanutost, olbřímí vůli, s níž ostatním vnucuje svá
rozhodnutí (příznačné je to ve scéně, kdy se slavný výrobce
mečů, který již dávno zanechal řemesla, rozhodne vyrobit ještě
jeden právě pro ni). Stejně kamenným, neprůhledným zřením se
vyznačuje i Lucy Liu, představující japonskou šéfku podsvětí.
Jakoby mechanicky vedená gesta i pohyby žen v lecčems
připomínají posvátný, jakoby očistný obřad. Tak lze ostatně
pohlížet na celý film.
Jan Jaroš, filmový publicista
Foto archiv |
