Číslo 7 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor se spisovatelem.
Jiřím Hájíčkem.



 

 

 

 

 

 


 

 


 


Egon Bondy: O sobě jsem nezamlčel nicBondyho Prvních deset let

S básníkem a filozofem Egonem Bondym jsem se osobně setkal jen jednou. Bylo to v roce 2003, shodou okolností nedlouho poté, co vyšla jeho memoárová knížka Prvních deset let. Společně s Michalem Jarešem jsme chystali velký rozhovor pro obtýdeník Tvar. Měli jsme schůzku v Klementinu. Rozhovor probíhal na chodbě u záchodků, protože jinde nebylo místo.

Tehdy mě v souvislosti s jeho vzpomínkami zajímalo, jestli v nich bude pokračovat. Knížka totiž mapuje jen období let 1947 až 1957. Bondy to připustil, ale zároveň řekl, že se vzpomínkami nezabývá, že ho vůbec nezajímá, co v životě dělal, napsal nebo zažil. Pouze připouštěl, že jako pamětník by se měl vyjádřit ke své době, která měla podle něj mnoho faset, a která je dnes médii bludně dezinterpretována.

Prvních deset let napsal v roce 1981 pro úzký okruh nejbližších přátel. Text měl zůstat utajen. Bondy to dokonce podmiňoval dobou padesáti let po jeho smrti. Nakonec ale ustoupil a dal souhlas k oficiálnímu publikování.

V rozhovoru mi o vymezeném desetiletí řekl: „Byly to časy nejen brutálně těžké, ale i po všech stránkách iritující. Na naší generaci každopádně zanechaly nesmazatelnou stopu. ‚Konkrétní iracionalita‘, o které prorocky mluvil Salvador Dalí v roce 1933, se  přímo před našima očima stala skutkem. Režim si počínal absolutně iracionálně, nevypočitatelně a nezdůvodněně a přitom to bylo konkrétně hmatatelné. Proto mě ta doba fascinovala.“

Bondy v Prvních deseti letech píše o době zatýkání a poprav, o ideologiích a idejích, o „Vítězném“ únoru, o svých láskách, o českých beatnicích, o litrech vypitých piv a životě na okraji společnosti, blázincích, žebrotě, krádežích, pašování a samozřejmě o lidech kolem sebe. Vzpomínkami prochází Jana Krejcarová, Ivo Vodseďálek, Bohumil Hrabal, Vladimír Boudník a další. Vzpomínky jsou plné surrealistických, šílených historek, které jsou až k neuvěření. Mnohokrát mě napadlo, co z toho se tehdy skutečně stalo a co je součástí legendy, kterou autor sám přiživuje. Bondy v doslovu přísahá, že o své osobě rozhodně nezamlčel nic, o svých přátelích téměř všechno. Tak nevím, opravdu nevím...

Pětidílnou četbu na pokračování ze vzpomínkové knihy Prvních deset let jsme připravili v plzeňském studiu Českého rozhlasu. Stanice Vltava ji uvede v rámci cyklu Osudy ve dnech od 11. do 15. února vždy v 11.30 hodin. Bondyho text čte známý interpret jeho díla, herec a principál divadla Orfeus Radim Vašinka.

Dominik Mačas, redaktor ČRo Plzeň

Foto archiv


  Rozhovor s Jiřím Hájíčkem             Zkraje týdne Jaroslava Vanči            Italský rok skončil, ať žije rok španělský!