 Rudolf
Křesťan,
publicista
Škola hrou
Pokládám za nepřesné, když sportovní reportér jásá, že ten a
ten hokejista dal gól. Ve skutečnosti branku přece dal puk!
Jeho význam je zcela klíčový. Od první až do poslední minuty
utkání se všechno točí kolem něj; je hybatelem děje.
Proto se domnívám, že si zaslouží úctu. Zvláště v naší
hokejové zemi. Jenže v intencích rčení, že pod svícnem bývá
tma, není mu žel věnována odpovídající pozornost. Dokonce ani
ve srovnání s míčem, jemuž se dostalo Míčovny Pražského hradu.
Je snad na zmíněném hradu nějaká Pukovna?
Zarážející je i skutečnost, že různorodé souvztažnosti touše
nejsou zahrnuty ve školní výuce. Dobyl snad méně vítězství než
husité, kteří v učebnicích jsou?
V hodinách českého jazyka by kromě probírání rozdílu mezi puky
na kalhotách a na ledě byla na místě i informace, že podle
jazykovědce Vlastimila Styblíka je jediným ryze českým výrazem
pro tuto herní pomůcku slovo „kotouč“.
V rámci angličtiny by žáci mohli zvědět, že termín „puk“
pochází ze slova puck. Zdánlivě našinecky znějící výraz touš
má taky anglické zázemí. Je odvozen od slovesa „touch“, byť
nikoliv s původní výslovností.
Vděčnou a osvěžující náplní dějepisu by mohla být historie
předchůdců hokejového kotouče. V první polovině 19. století se
na kanadských jezerech prý hrálo nejen s plechovkami a
dřevěnými špalíčky, nýbrž i se zmrzlými kobylinci.
Obohaceny by mohly být i osnovy zeměpisu. Donedávna bylo
pokládáno za hokejovou kolébku město Windsor v Novém Skotsku.
Ovšem po objevení jednoho z dopisů polárníka Johna Franklina
se posouvá lokalita zrodu západněji, jmenovitě k Velkému
medvědímu jezeru, u něhož cestovatel napsal v roce 1825: „Hra
s hokejkou byla našim ranním sportem.“
Ani výuka chemie by nepřišla zkrátka. Touše se vyrábějí
z vulkanizované pryže při teplotách nad 150 °C a při tlaku
stovek atmosfér. Detailní postup je leckde výrobním
tajemstvím. Cení se puky, které nenechávají šmouhy na
mantinelech.
Kromě samozřejmého uplatnění v tělocviku by mohly hokejové
kotouče najít své vděčné místo i v hodinách fyziky. Budiž
řečeno v prospěch tohoto předmětu, že ve fyzikální olympiádě
ve školním roce 2004-2005 byl jedním ze zadání i příklad,
který nesl název Hokejový puk na ledě: „Při tréninku byl
hokejový puk vypálen rychlostí 15/m směrem k zadnímu hrazení,
na něž dopadl rychlostí 12 m/s po době 3,0 s. Puk se odrazil
zpět, avšak rychlostí o 25 % menší, než byla rychlost dopadu,
a vracel se zpět k hokejistovi. Předpokládejme, že brzdící
třetí síla byla… atd.“ Po tomto entrée následovalo několik
úkolů k výpočtu pro účastníky fyzikální olympiády.
V osnovách strojní průmyslovky by mohlo být včleněno do
některého z patřičných předmětů detailní seznámení se strojem
na střílení puků. Tedy s aparátem, který slouží k tréninku
brankářů. Jeden z předních golmanů – Tomáš Duba – o tomto
metači střel prohlásil: „Strojově vystřelované puky jsou
prudké, a když je nechytím, mám na těle modřinu.“
Navazuji tvrzením, že následky dopadu pryžových kotoučů by
měly být studovány na lékařské fakultě. Zásahy pukem jsou
nejednou velmi vážné, a to nejen u hráčů, nýbrž i u diváků.
V roce 2002 byla při jednom z utkání NHL zasažena třináctiletá
divačka Brittanie Cecilová a následně zemřela.
Vrátím-li se k fyzikálním údajům, některé střely dosahují
rychlosti nad 150 kilometrů za hodinu. Není tedy divu, že
nejen hráči, nýbrž i rozhodčí jsou takovými údery ohrožováni.
V průběhu let i hokejoví soudci začali používat sady chráničů
proti úderům.
Možná by ty chrániče mohly být inspirativní i pro budoucí
soudce, kteří studují na právnické fakultě. Natož pro studenty
Policejní akademie.
Kromě zraňujících dopadů sehrávají hokejové kotouče i roli
kladnou. Dokonce i v podnikatelské sféře, pokud k nim někdo
přistoupí takovým způsobem jako paní Lenka Mráčková
z Kateřinic na Vsetínsku. O jejích podnikatelských
schopnostech by se mělo s respektem přednášet na Vysoké škole
ekonomické. Jako spolumajitelka firmy Gufex dokázala dosáhnout
špičkové – a vpravdě světové – pověsti tamních výrobků. Puky
z Kateřinic jsou v současnosti oficiálními touši všech
vrcholných mistrovství na
zeměkouli,
pořádaných IIHF.
I na Akademii výtvarných umění by bylo o čem mluvit. Puk se
stal nejen součástí výtvarných děl, ale ve svérázném hokejovém
mužstvu umělců s názvem Paleta vlasti byl i proháněn. Sochař
Karel Nepraš s pýchou uvedl v jednom z rozhovorů, že nikdy
sice gól nedal, ale jednou se mu podařilo přihrát puk hráči,
který ten gól dal!
Zajímavý cyklus přednášek na fakultě tělesné výchovy a sportu
by mohl mít pan Jiří Ottis z Nýřan. Je vlastníkem unikátní
sbírky historických i současných hokejových kotoučů. Má jich
už téměř dvacet tisíc. Spolu s ním by mohli být pozváni i
hokejisté bratři Padělkovi, kteří si ukládají puky, jimiž
skórovali.
Dokonce i na teologické fakultě by v souvislosti s pukem bylo
o čem mluvit: o jeho národním zbožňování a taky o sakrálním
vnímání českých hokejových vítězství.
Zkrátka domnívám se, že zařazení této látky do osnov by byl
gól. |
