|
|
 Návraty
dirigenta Karla Ančerla
Letošní duben upozorní na stoletá jubilea dvou význačných
dirigentů světového formátu. 5. dubna roku 1908 se v rakouském
Salcburku narodil Herbert von Karajan. Jen o šest dní později,
11. dubna se v jihočeských Tučapech narodil Karel Ančerl. Dnes
na oba legendární mistry taktovky vzpomínáme se stejnou úctou.
V dobách jejich života, které má mnoho z nás ještě v živé
paměti, tomu však tak nebylo.
Herbert von Karajan byl uctívanou celebritou prakticky po
celou dobu své umělecké dráhy. Mediálně mnohem méně
prosazovaný Karel Ančerl, pokračovatel Václava Talicha a
Rafaela Kubelíka v čele České filharmonie, byl považován za
jednoho z řady tehdy významných a všeobecně známých českých
dirigentů. Ve světě se těšil velkému uznání. Jeho osobní
skromnost, poctivý a důsledně nekompromisní přístup k umělecké
práci, však byly pro média možná méně přitažlivé než lesk
jiných hvězd, jež na pódiu zářily efektním gestem a okázalým
vystupováním. Navíc byl Ančerl už od svého mládí považován za
specialistu na novodobou tvorbu, jež se netěšila takovému
zájmu jako osvědčené klasické tituly. Jeho vřelý a osobitý
vztah k české národní hudbě a k tvorbě světových mistrů byl
poněkud přehlížen.
Jak už to někdy bývá, význační jedinci bývají plně doceněni až
s odstupem let. Při dnešním poslechu někdejších Ančerlových
snímků žasneme nad jejich dokonalostí a precizností, s níž se
v dnešním mnohdy povrchním způsobu umělecké práce nesetkáváme
příliš často. Obdivujeme světovou úroveň, ale především
osobitost tehdejšího soundu České filharmonie. Karel Ančerl
stál v jejím čele osmnáct let a vybudoval z ní těleso schopné
nejpřísnější světové konkurence. Bohužel své dílo nemohl
dokončit doma. V roce 1968 odešel do důchodu a přijal pozvání
Torontského symfonického orchestru k dlouhodobé spolupráci,
aniž by chtěl přerušit kontakty s domovem a s filharmonií.
Vpád vojsk Varšavské smlouvy a následující tuhá normalizace
však toto jeho přání zmařily – Ančerl byl nucen zůstat trvale
v zahraničí.
Ač mu jeho podlomené zdraví, způsobené zvláště vězněním v
koncentračním táboře za války, umožnilo už jen několik let
života (zemřel v roce 1973, jeho ostatky byly jeho
filharmonickým nástupcem Václavem Neumannem uloženy na
Vyšehradě v roce 1993), prožil je uprostřed činorodé umělecké
práce: u dirigentského pultu nejen v Torontu, ale i u předních
světových orchestrů. Některé jejích doposud neznámé záznamy –
samozřejmě vedle „zlatých“ snímků filharmonických – přinese
dubnový ančerlovský cyklus v rámci pořadu CD Laser. První díl
cyklu uvede Vltava v neděli 6. dubna po 21. hodině.
Bohuslav Vítek, hudební publicista, spolupracovník ČRo
3 – Vltava |
