|
|
 Jan
Halas,
publicista
Jak je důležité míti Vltavu
Někdy v polovině února jsem si zapnul televizi a nějaký čas
sledoval přímý přenos ze Španělského sálu Pražského hradu.
Děly se tam dost hrozné věci. Nic povznášejícího, zábavného,
poučného, neřkuli zajímavého, a přitom všemi těmito atributy
by mělo být naplněno vysílání hromadného sdělovacího
prostředku. Výsledek zmíněného spektáklu byl bohužel předem
známý, a tak to vysílání mělo možná z profesionálního hlediska
význam jen pro kriminalisty a psychiatry. Odebral jsem se tedy
do kuchyně, kde mám radiopřijímač, a zapnul si Vltavu, kterou
mám na stupnici prakticky aretovanou.
Polil mne křišťálový proud vody živé – v cyklu Osudy byly
právě vysílány vzpomínky básníka a filozofa Egona Bondyho.
Vzdálenější špíně, ze které jsem právě unikl, to už nemohlo
být. Svobodný duch „marxisty levého“, celoživotně
pronásledovaného všemi režimy, se vznášel nad vodami a
chechtal se někde na obláčku všemu tomu paskřivectví tam dole.
Bylo to osvobozující.
O všeobecném znechucení a rezignaci jsem se přesvědčoval po
mnoho následujících dní. Přitom existuje obrana proti tomu
všemu. Pokud mohu číst, co chci, a poslouchat Vltavu, mohu žít
normálně. Jsem naprosto přesvědčen, že právě tento život je
normální a že život návštěvníků Španělského sálu je, jak se
říká, mimo mísu. Dobře vím, že by bylo zcela naivní, kdybych
tvrdil, že se dá prostřednictvím knih a poslechem stanice
Vltava zcela odtrhnout od politiky a blbé nálady z ní
plynoucí. Je nutné občas při volbách, nebo když to nejde, tak
i na náměstích dohlédnout na to, aby ti braši zcela nezvlčili.
Jinak je ale dobré si jich nevšímat, a tím jim dávat najevo,
že jejich problémy nejsou našimi problémy, že tím, jak si
navzájem nadávají, jsou směšní a vzdálenější životu nad
všechnu únosnost. Jednoduše řečeno je dobré v zájmu naší
duševní rovnováhy si je vypnout a zapnout něco
smysluplnějšího, tedy například již zmíněnou Vltavu.
Povzneseni hudbou a poučeni literaturou do velké míry
převýšíte jejich žabomyší horizonty, zaženete blbou náladu a
už se jim budete jen smát. Je to určitě ta nejlepší a
nejjednodušší terapie. Přitom ještě ušetříte minimálně patnáct
korun. Za návštěvu u lékaře a za jeden recept dáte šedesát
korun, rozhlasový poplatek činí čtyřicet pět korun. Není nad
čím přemýšlet.
Teď mne trochu zamrazilo při pomyšlení, že bych mohl být
obviněn z takzvané skryté reklamy. Přísahám, že mi nikdo
z vedení Vltavy nepodstrčil žádnou obálku, a jsem ochoten
podstoupit zkoušku na detektoru lži. Propagovat rozhlas
v rozhlasovém časopisu se snad ještě smí. Nebo už ne? |
