|
|
 Petr
Koudelka,
spisovatel a publicista
Jiný svět
Stále se nutím, abych napsal zase o tom, co je nejdůležitější.
O nespravedlivě pronásledovaných, o hlouposti vládců, o
Kocourkovu, který všude převládá, a o tom, že společnost má
být nastavena tak, aby byla i pro nejchudšího člověka. Jenže
má to smysl? Napíšeš to a nic se neděje. Ale pozor: přece jen
se něco pohnulo! Konečně to vypadá, že bude zákon na to, aby
se mohli kontrolovat zloději ve sběrnách! Už se nebudeme muset
bát, že s námi vykolejí rychlík nebo že vjedeme autem pod
vlak, protože nějaká součástka byla ukradena a nefungovala
signalizace. Toto vítězství lidského ducha nad zloději mě
naplňuje pýchou nad moudrostí našich zákonodárců. Ještě to
není definitivní, ale snad v příštím kvartále…
Je to úžasné, že neuplynulo ještě ani dvacet let od revoluce,
která nám umožnila uspořádat si společnost podle svého, a už
se dějí takové velké věci. Jsou režimy, kde na to čekají
mnohem déle. Už to vypadalo, že u nás vládnou hlupáci. Ve
městě, kde chtěli zrušit herny kolem škol, jim to soud
zakázal. A téhož dne prohlásili za nevinného soudce, který
podváděl, vymýšlel si neexistující rozsudky a bral za to
peníze. Tak si mohou vládnout jenom hlupáci, říkal jsem si.
Nesvéprávní lidé! Je potřeba takové vládce svrhnout! Ale teď
bude všechno jinak. Zloději ve sběrnách mají utrum!
Začíná to vždycky nenápadně, ale tento první případ strhne
lavinu. Jsem o tom přesvědčen! Po sběrnách budou následovat
další podniky, kde se krade: banky, společnosti, prodávající
elektřinu a plyn. Zloději v těchto institucích už se třesou.
Naše moudrá vláda nedopustí, aby se dál tak bezostyšně
okrádali občané. Vždyť má v těchto firmách i nějakou moc.
Parlament přijme nové zákony proti zlodějům, proti lupičům,
kteří si sami rozdávají obrovské odměny. Zloději se hájí slovy
Pavla Kohouta (není to ten dramatik), že majetková nerovnost
je motorem pokroku. Prosazuje se prý znalostní ekonomika,
která urychluje růst růstu. Je to ale potřeba? Vždyť růst je
jenom růstem techniky, produkováním zbytečného zboží, tvorbou
luxusu, nadbytku a především špíny. Čím rychlejší růst, tím
víc špíny v ovzduší, ve vodě i na zemi.
Ještěže teď bude všechno jinak! Parlament prý už málem přijal
zákony, kterými chtěl omezit vlastní luxusní život a zkrátit
příjmy, o kterých se může normálnímu občanovi jen zdát. Není
to skvělá zpráva? Takový parlament můžeme opravdu jen
pochválit. Zdá se, že s tak skvělými poslanci a senátory není
daleko doba, kdy si uspořádáme poměry ve společnosti, aby byli
všichni spokojeni. Konečně si vybudujeme jiný svět, než
v jakém jsme žili doposud.
Zatím jsme žili ve světě, kde vládnou peníze. Lidé chodili do
práce jako otroci, protože jim nic jiného nezbývalo než
vydělávat na hypotéky, které jim vnutili, na zbytečnosti,
které jim reklama stále doporučovala a bez nichž, jak se
domnívali, nemohli žít. Potřebovali hodně peněz na nové
digitální televizory, kamery a počítače, na topinkovače a
supermoderní vysavače, na dovolenou v Thajsku a lyžařské
výlety do Alp. Udělali všechno, co jim kdo poručil, protože se
neustále třásli o svou práci. Někteří byli ochotni kvůli tomu
i zabít. Smiřovali se s tím, že peníze jsou důležitější než
zdraví, vzdělání, kultura a umění. Proto jako ovce přistoupili
na to, že za každou návštěvu u lékaře se bude platit, za každý
lék dají dvojnásobek toho, co dosud, a chystali se
odsouhlasit, že vzdělání je vcelku zbytečné a do školy ať
chodí, kdo na to má. Také knihy ať si píše, kdo na to má.
Ještě štěstí, že s takovou společností je už konec. Myslím, že
lidé chtěli od začátku jiný svět, jenže nevěděli, jak to
zařídit. V duchu si přáli, aby to bylo jinak. V nitru každého
člověka je skrytá touha po spravedlnosti, po skromném a
spokojeném životě. Nepotřebuji mnoho, jen když jsem já a moji
blízcí zdrávi, když máme co jíst a střechu nad hlavou, říká si
obyčejný člověk. Tak kde se bere potom tolik lumpů a zlodějů?
Ty právě plodí společnost peněz, s kterou jsme už skoncovali.
My chceme jiný svět.
Jiný svět, který právě přichází, začíná skromně. Kontrolou
lumpů ve sběrnách starého železa. Někomu se to může zdát málo,
ale z malých věcí se skládá celý vesmír. Po sběrnách budou
následovat další změny: možná i nová vláda, nový parlament,
úplně jiní lidé u moci, mnohem chytřejší a charakterní. Tuto
společnost musí řídit lidé zásadoví, morální, vzdělaní, kterým
nejde o vlastní bydlo ani o obohacení manželek, dětí, strýců a
tet, ale o obecný prospěch. Jejich poctivost se bude šířit
dál, na další vrstvy společnosti. Morálka a společný užitek
bude programem tohoto jiného světa, ne peníze a nesmyslné
tempo růstu, který nikam nevede.
A teď se zeptáte, kde beru jistotu, že to tak bude, že je před
námi jiný svět? Právě to tady bylo řečeno: protože to
dosavadní nikam nevede.
(P. S. Známý britský vědec James Lovelock předpovídá
dosavadnímu světu už jen dvacet let. Říká: „Tak si to užijte,
než bude konec!“) |
