|
|
Jak naši letci bojovali proti nacismu
 Od
Jana Svěráka snad ani propadák očekávat nemůžeme. Navíc
„výroční“ snímek Tmavomodrý svět (uvede ČT 1 ve čtvrtek 8.
května), k němuž scénář napsal režisérův otec Zdeněk a který
vznikal v anglické koprodukci, byl zamýšlen jako prestižní
dílo, které vzdá hold odvaze českých letců za druhé světové
války. Název filmu odkazuje k motivu jedné písně Voskovce,
Wericha a Ježka: ostatně nejen hlavní hrdina obdivuje jejich
skladby, vlévající odhodlání a sílu.
Tvůrci se pokusili – a to je nepochybně záslužné – propojit
válečná dobrodružství hrdinů s jejich poválečnými osudy, kdy
skončili v komunistickém vězení. Ovšem melodramatickým
akcentem podbarvené dění oplývá přirozeným, nijak
nezdůrazňovaným patosem. Všmneme si, že do vznešeného
odhodlání vstupují směšné, malicherné půtky, prozrazující, že
i letci byli obyčejní lidé s obvyklými nedostatky. Oceníme
Vladimíra Smutného, jehož kamera zprostředkovává pošmournost
britských ostrovů, vyhýbá se ostře lomeným barvám.
Film přibližuje směšný pozemní výcvik na bicyklech i odvážné
vzdušné souboje – a ty svou dokumentární věrohodností patří k
nejlepším okamžikům celého filmu. Zachycuje milostné pletky
vojáků s tamními děvčaty jednou v poloze odlehčené, jindy
dojímavé. Líčí, jak si českoslovenští vojáci, někdy se
vzájemně dobírající (viz mihnoucí se téma „moravskosti“),
sžívali s tamními poměry, s tamními zvyklostmi. Opírá se o
svědomité herecké výkony. Ondřej Vetchý jako zkušený letec
František Sláma představuje podobu neokázalého hrdinství –
modeluje člověka, jenž se dokáže omluvit za omyl a nést za něj
odpovědnost, jenž si je vědom mravního zakolísání, když
podlehne svádění kamarádovy milenky. Neméně zaujme Kryštof
Hádek v roli mladičkého Karla Vojtíška. Nebývale zklidnělý a
přitom provzdušněný střídmou mimikou je výkon Oldřicha Kaisera
v úloze klavíristy. Ženské hrdinky (Linda Rybová, Tara
Fitzgeraldová) však mají blízko ke sladkobolné uvzdychanosti.
Natáčení filmu provázela rozsáhlá mediální kampaň a také
přijetí bylo převážně obdivné, jen málokdy probleskl kritický
odstup. Výjimkou byly řádky v Lidových novinách: „Zdeněk
Svěrák prý mnohonásobně přepisoval scénář, aby se každému z
producentů dostatečně zamlouval – takže příběh tak dlouho
uhlazoval a vyhlazoval, až jej úplně vyhladil.“
Jan Jaroš, filmový publicista |
