|
|
Vnímáme spirituální rozměr filmu?
Brněnský filmový publicista a vysokoškolský učitel Jaromír
Blažejovský už dlouhou dobu a vpravdě nadšenecky
zprostředkovává tuzemskému publiku povědomí o všelikých
rázovitých kinematografiích, které jen málokdy upoutají –
třeba o rumunské. Nyní se představuje knihou Spiritualita ve
filmu, vydanou Centrem pro studium demokracie a kultury a
zaměřenou opět na „menšinové“ téma. Jeho práce zkoumá duchovní
přesahy pohyblivých obrázků. Spiritualitu vyvazuje z
jednostranně náboženského vymezení – vztahuje ji vlastně na
každé dílo, které je hloubavé, vniká pod povrch všednosti,
takříkajíc rozechvívá duši. Středobodem pojednání se stává
všeobjímající posvátno, které není jen věcí tématu, nýbrž i
stylu, jak píše sám autor.
Blažejovský nejprve probírá různé koncepce spirituality, aniž
by se s některou bezvýhradně ztotožňoval: ze zahraničních
upozorňuji zejména na Schraderovy úvahy (v Česku dosud
nepublikované) o tvorbě Dreyera, Ozua a Bressona, z domácích
je vyzdvižena Suchánkova koncepce, vtělená do rozsáhlého spisu
Typografie transcendentních souřadnic filmového obrazu. Poté
zařazuje rozbory konkrétních příkladů, zvláště děl Andreje
Tarkovského. Svůj výklad však vede napříč národy i
náboženstvími – dostává se až do Iránu, Indie i Japonska.
Ocenit lze rovněž stručné obhlédnutí české scény, i když je z
ní nepochopitelně vyňat Evald Schorm.
V závěru knihy se Jaromír Blažejovský omlouvá, že nepostihl
všechny osobnosti, které by si pozornost zasloužily, že
neobsáhl další nabízející se oblasti spirituality. Bere tak
vítr z plachet každému, kdo by chtěl s pojetím či zacílením
knihy polemizovat. Přesto si neodpustím aspoň jednu
připomínku: Blažejovský se jakoby snaží objektivizovat procesy
ryze niterné, nedomýšlí, že ne každému se například
Tarkovskij (a tím méně divácky zcela nestravitelné maďarské
filmy z rodu Satanského tanga) musí nutně jevit jako předmět
bezvýhradného obdivu. Ostatně leckteří režiséři by se asi
podivovali, co všechno dokáží filmoví vědci z jejich tvorby
vyčíst a k jakým zjištěním dospět.
Jan Jaroš, filmový publicista |
