Číslo 27 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor s nakladatelem.
Ladislavem Horáčkem.


 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 






Rudolf Křesťan, publicista

Říká se jim magneti

Vedle výstav kulturních by měla být občas uspořádána i nějaká nekulturní. Přicházím rovnou s aktuálním návrhem. Přimlouvám se za vznik výstavy o zlodějích kovů a o jejich vůčihledně vzkvétajícím oboru.

Existovala-li kdysi doba bronzová a železná, v současnosti je zájem o všechny kovy. Vyplývá to z poznatků kriminalistů. Cítím se ohrožen osobně, a to od doby, kdy mi byly do bederní páteře při operaci implantovány čtyři titanové šrouby. Kdo mi zaručí, že chmatáci nechmátnou i po nich?

Máte-li železné nervy, pozor na ně! Dejte si je pojistit proti odcizení.

Nechci malovat čerta na zeď, proč taky, když už tam namalovaný je. S baziliškovským potěšením se dívá, jak lupiči kradou kovy v kostelech, na hřbitovech a někdy i svatozář sochám u cesty, je-li měděná. Je naivní očekávat bohabojnost od lidí, kteří se boha nebojí. Ostatně – nestrachují se ani před zmíněným čertem na zdi. Kdyby tam nebyl jen namalovaný, ale vytvarovaný z kovu, taky by ho čórnuli a zpeněžili ve sběrně.

Pro pachatele už vznikl i hantýrkový výraz. Říká se jim magneti. Stali se kategorií. Podobně jako bytaři, kapsáři, kasaři a autaři. Jednu variantu pro jejich pojmenování bych taky měl, ale přicházím s ní pozdě; titul magneti se už ujal. Přesto – zde je má zpozdilá myšlenka: zloděj kovů by mohl být označován jako kovboj. Americký cowboy pase dobytek, náš kovboj pase po kovu.

Daný obor nezná hranic. Včetně odcizených bronzových desek na hrobech obětí pochovaných na Národním hřbitově v Terezíně. Zarážející však není jen pohrdání pietními místy. Bylo-li kdysi o herecké profesi řečeno, že není malých rolí, stejně tak platí, že není malých zlodějů kovů.

Odcizení kanálového poklopu otevírá zrádné propadliště.

Vystříhaný drátěný plot u dálnice umožňuje vběhnout zvěři pod kola řítících se aut.

Co může způsobit krádež hromosvodu, je nasnadě. Stejně tak odcizení kabelů u drážního zabezpečovacího zařízení. V Tanvaldu si takový zloděj vykračoval podél trati dokonce v reflexní vestě coby fingovaný železničář.

Běžné jsou krádeže svodidel i dopravních značek.

Říká-li se alkoholicích, že pijí všechno, co teče, o magnetech platí, že je láká všechno, co lze zpeněžit ve sběrně. Nevyhýbají se žádnému prostředí. Na Teplicku v lyžařském areálu Krásná Vyhlídka vybrakovali kabely od sněhových děl.

Kdo ví, zda někde v kasárnách si nepomohli i k dělům opravdovým. Možná i k nějakému tanku. Jeho váha by byla ve sběrně nesporně závažná. Armáda takové ztráty možná tutlá, případně je kamufluje jako přezbrojování. Odcizit lze dokonce i lokomotivu. V Hrušovanech u Brna ji dva muži odtáhli koňmi a posléze nechali rozřezat. Ve sběrně ji prodali za 92 000 korun – rozporcovanou na řízky.

Kdo ví, zda ke kovům neinklinoval i rakouský důstojník, který si v románu o Švejkovi nemohl vzpomenout na jméno dentisty Železného. Nazýval ho střídavě Měděným, Olověným a Cínovým. Svým způsobem ho tím vlastně povyšoval, neboť cena za kilogram zmíněných kovů značně převyšuje částku za kilogram železa.

Při tomto druhu krádeží jde výsledně o velké částky. Jen v Západočeském kraji vloni vyšetřovali policisté osm set třicet dva „kovových“ trestných činů. Do čísel se ovšem už nevejdou rizika, která jsou mnohdy bezprostředně spojena s uloupením takových předmětů. Patří k nim například mříž z kanálu, do něhož pak může někdo spadnout. Letos byly takové mříže ukradeny dokonce i v plzeňské ulici s líbezně znějícím názvem U Ježíška.

Magneti se neobtěžují nějakými city. Stejně jako kradou na hřbitovech, nezastaví se ani před nemocnicemi či dětskými domovy. Z toho v Jablonném v Podještědí bylo kromě ocelových trubek ukradeno také tamní měděné lemování.

Všechny tyto skutečnosti by mohly být součástí scénáře výstavy, kterou navrhuji. Samostatným – a velmi významným – oddílem by tam mohl být panel věnovaný sběrnám a legislativě kolem nich. Taky snahám o rozličné novelizace zákona o odpadech. A ovšem i snahám opačným: jak zákon obcházet.

Nemyslím, že by pro veřejnost bylo tou pravou útěchou, že zloději se tu a tam sami krutě potrestají. Při rozřezávání nosného pilíře staré haly v Kladně se zřítil na „sběratele“ kovů strop a dva z nich přišli o život. Mluvčí karvinské policie zase vydala následující zprávu: „V objektu bývalých kasáren v Černém lese bylo objeveno tělo zaklíněné na sloupu vysokého napětí. Při pokusu o odcizení dvou kusů elektrických vodičů byl muž zasažen a následně sežehnut proudem.“

Výstava takových dokumentů by byla neveselá. Ale proč ne, kdyby byla náležitě alarmující?

Jsou jevy, jejichž obskurnost vynikne teprve tehdy, jsou-li spojeny v celek. Jednotlivé zprávy někdy působí pouze jako dílčí. Případně náhodné. Jenže o náhodný jev už dlouho nejde. Přiznám se, že při četbě novinového článku o dopadených zlodějích kovů mě u titulku „Spadla klec“ bezděky napadlo, že možná ukradnou i tu klec.

Lákavým artiklem by pro ně mohla být i policejní pouta zvaná želízka.

Dokonce i vězeňské mříže! Hned dvojnásobně. Jejich vylomením se zlodějovi jednak otevírá cesta k útěku, jednak může posléze prodat ty mříže ve sběrně.


  Jak to vidí Jaroslav Vanča                         Viktor Preiss jako Faust                          Tam, kde zabili Che Guevaru