 Rudolf
Křesťan, publicista
Říká se jim magneti
Vedle výstav kulturních by měla být občas uspořádána i nějaká
nekulturní. Přicházím rovnou s aktuálním návrhem. Přimlouvám
se za vznik výstavy o zlodějích kovů a o jejich vůčihledně
vzkvétajícím oboru.
Existovala-li kdysi doba bronzová a železná, v současnosti je
zájem o všechny kovy. Vyplývá to z poznatků kriminalistů.
Cítím se ohrožen osobně, a to od doby, kdy mi byly do bederní
páteře při operaci implantovány čtyři titanové šrouby. Kdo mi
zaručí, že chmatáci nechmátnou i po nich?
Máte-li železné nervy, pozor na ně! Dejte si je pojistit proti
odcizení.
Nechci malovat čerta na zeď, proč taky, když už tam namalovaný
je. S baziliškovským potěšením se dívá, jak lupiči kradou kovy
v kostelech, na hřbitovech a někdy i svatozář sochám u cesty,
je-li měděná. Je naivní očekávat bohabojnost od lidí, kteří se
boha nebojí. Ostatně – nestrachují se ani před zmíněným čertem
na zdi. Kdyby tam nebyl jen namalovaný, ale vytvarovaný
z kovu, taky by ho čórnuli a zpeněžili ve sběrně.
Pro pachatele už vznikl i hantýrkový výraz. Říká se jim
magneti. Stali se kategorií. Podobně jako bytaři, kapsáři,
kasaři a autaři. Jednu variantu pro jejich pojmenování bych
taky měl, ale přicházím s ní pozdě; titul magneti se už ujal.
Přesto – zde je má zpozdilá myšlenka: zloděj kovů by mohl být
označován jako kovboj. Americký cowboy pase dobytek, náš
kovboj pase po kovu.
Daný obor nezná hranic. Včetně odcizených bronzových desek na
hrobech obětí pochovaných na Národním hřbitově v Terezíně.
Zarážející však není jen pohrdání pietními místy. Bylo-li
kdysi o herecké profesi řečeno, že není malých rolí, stejně
tak platí, že není malých zlodějů kovů.
Odcizení kanálového poklopu otevírá zrádné propadliště.
Vystříhaný drátěný plot u dálnice umožňuje vběhnout zvěři pod
kola řítících se aut.
Co může způsobit krádež hromosvodu, je nasnadě. Stejně tak
odcizení kabelů u drážního zabezpečovacího zařízení.
V Tanvaldu si takový zloděj vykračoval podél trati dokonce v
reflexní vestě coby fingovaný železničář.
Běžné jsou krádeže svodidel i dopravních značek.
Říká-li se alkoholicích, že pijí všechno, co teče, o magnetech
platí, že je láká všechno, co lze zpeněžit ve sběrně.
Nevyhýbají se žádnému prostředí. Na Teplicku v lyžařském
areálu Krásná Vyhlídka vybrakovali kabely od sněhových děl.
Kdo ví, zda někde v kasárnách si nepomohli i k dělům
opravdovým. Možná i k nějakému tanku. Jeho váha by byla ve
sběrně nesporně závažná. Armáda takové ztráty možná tutlá,
případně je kamufluje jako přezbrojování. Odcizit lze dokonce
i lokomotivu. V Hrušovanech u Brna ji dva muži odtáhli koňmi a
posléze nechali rozřezat. Ve sběrně ji prodali za 92 000 korun
– rozporcovanou na řízky.
Kdo ví, zda ke kovům neinklinoval i rakouský důstojník, který
si v románu o Švejkovi nemohl vzpomenout na jméno dentisty
Železného. Nazýval ho střídavě Měděným, Olověným a Cínovým.
Svým způsobem ho tím vlastně povyšoval, neboť cena za kilogram
zmíněných kovů značně převyšuje částku za kilogram železa.
Při tomto druhu krádeží jde výsledně o velké částky. Jen
v Západočeském kraji vloni vyšetřovali policisté osm set
třicet dva „kovových“ trestných činů. Do čísel se ovšem už
nevejdou rizika, která jsou mnohdy bezprostředně spojena
s uloupením takových předmětů. Patří k nim například mříž
z kanálu, do něhož pak může někdo spadnout. Letos byly takové
mříže ukradeny dokonce i v plzeňské ulici s líbezně znějícím
názvem U Ježíška.
Magneti se neobtěžují nějakými city. Stejně jako kradou na
hřbitovech, nezastaví se ani před nemocnicemi či dětskými
domovy. Z toho v Jablonném v Podještědí bylo kromě ocelových
trubek ukradeno také tamní měděné lemování.
Všechny tyto skutečnosti by mohly být součástí scénáře
výstavy, kterou navrhuji. Samostatným – a velmi významným –
oddílem by tam mohl být panel věnovaný sběrnám a legislativě
kolem nich. Taky snahám o rozličné novelizace zákona o
odpadech. A ovšem i snahám opačným: jak zákon obcházet.
Nemyslím, že by pro veřejnost bylo tou pravou útěchou, že
zloději se tu a tam sami krutě potrestají. Při rozřezávání
nosného pilíře staré haly v Kladně se zřítil na „sběratele“
kovů strop a dva z nich přišli o život. Mluvčí karvinské
policie zase vydala následující zprávu: „V objektu bývalých
kasáren v Černém lese bylo objeveno tělo zaklíněné na sloupu
vysokého napětí. Při pokusu o odcizení dvou kusů elektrických
vodičů byl muž zasažen a následně sežehnut proudem.“
Výstava takových dokumentů by byla neveselá. Ale proč ne,
kdyby byla náležitě alarmující?
Jsou jevy, jejichž obskurnost vynikne teprve tehdy, jsou-li
spojeny v celek. Jednotlivé zprávy někdy působí pouze jako
dílčí. Případně náhodné. Jenže o náhodný jev už dlouho nejde.
Přiznám se, že při četbě novinového článku o dopadených
zlodějích kovů mě u titulku „Spadla klec“ bezděky napadlo, že
možná ukradnou i tu klec.
Lákavým artiklem by pro ně mohla být i policejní pouta zvaná
želízka.
Dokonce i vězeňské mříže! Hned dvojnásobně. Jejich vylomením
se zlodějovi jednak otevírá cesta k útěku, jednak může posléze
prodat ty mříže ve sběrně. |
