Číslo 37 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
.
Příběh Leonarda Cohena.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Obálka„Dyť se nepodobám hrochu“

Čtenářům, kteří v šedesátých letech minulého století čítávali brněnský literární časopis Host do domu, netřeba vysvětlovat, co to je „kouzlo nechtěného“. Těm mladším se to snaží v knize nazvané dle stejnojmenné rubriky Hosta Kouzlo nechtěného vysvětlit její editor Antonín Přidal. „Kouzlo nechtěného je kouzlo nezamýšleného účinku,“ píše v jejím úvodu a dodává, že „ve světě urputných úmyslů a propočtených následků“ působí toto kouzlo jako osvěživé nedopatření. Hle, co třeba napsal do ankety Lidových novin Proč mám rád své povolání zemský kancelářský oficiál: „Mám rád své povolání, že mi dalo poznati zkázu našeho národa: politické strany.“ Uvážíme-li, že anketa se uskutečnila v roce 1924, je zřejmé, že kouzlo nechtěného může pramenit nejen z naivity textů v knize citovaných, ale také z toho, co sdělují – vytrženy z času – současnému čtenáři.

V knize najdeme texty datované od 18. století dodnes. Jsou to dopisy, úryvky vzpomínek, básně, kronikářské zápisy i publicistické příspěvky vesměs neznámých lidí. Úryvků z prací autorů známých z jiných edic (Jakub Hron, Věnceslav Metelka, Antonie Kavalírová) je naštěstí pomálu. Osobitými příspěvky jsou přepisy svérázných promluv (například ševce Kratochvíla), které na rozhlasový mikrofon koncem šedesátých let zachytila Přidalova kolegyně z brněnského rozhlasu Alena Tučková.

Ilustrační fotoTexty jsou kouzelné nejen svými prohřešky proti logice jazyka i reality, ale i bezprostředností vyjadřovaných emocí: „usmívej se na mě trochu / dyť se nepodobám hrochu,“ píše ovdovělý stolař Jakub slečně, kterou uhání, a slibuje: „každy přáni vyčtu zoči / jak na koňovi koči“.

Rubriku Kouzlo nechtěného založil v Hostu do domu jeho šéfredaktor Jan Skácel roku 1966. Za nějaký čas ji pak začal jako externista připravovat Antonín Přidal. Když bylo vydávání Hosta na jaře 1970 zastaveno, zůstala mu obsáhlá složka výstřižků, výpisků či kopií, z níž do rubriky vybíral. V létech normalizace se ke složce vracel, doplňoval ji a jeho sen, že z ní někdy sestaví knihu plnou bezděčného humoru a poezie, mu nyní pomohlo splnit nakladatelství Druhé město, které ji navíc skvostně graficky upravilo: každý příspěvek je specificky lámán, ke každému je vybrán adekvátní typ písma a jednotlivé příspěvky jsou odděleny reprodukcemi děl českých naivních malířů.

Bronislav Pražan



   Jak to vidí Ivan Klíma
   Fejeton
 
   „Dyť se nepodobám hrochu“

   Bronislav Pražan
 
   Bard zatemněných pokojů
   Příběh Leonarda Cohena