|
|
 „Dyť
se nepodobám hrochu“
Čtenářům, kteří v šedesátých letech minulého století čítávali
brněnský literární časopis Host do domu, netřeba vysvětlovat,
co to je „kouzlo nechtěného“. Těm mladším se to snaží v knize
nazvané dle stejnojmenné rubriky Hosta Kouzlo nechtěného
vysvětlit její editor Antonín Přidal. „Kouzlo nechtěného je
kouzlo nezamýšleného účinku,“ píše v jejím úvodu a dodává, že
„ve světě urputných úmyslů a propočtených následků“ působí
toto kouzlo jako osvěživé nedopatření. Hle, co třeba napsal do
ankety Lidových novin Proč mám rád své povolání zemský
kancelářský oficiál: „Mám rád své povolání, že mi dalo poznati
zkázu našeho národa: politické strany.“ Uvážíme-li, že anketa
se uskutečnila v roce 1924, je zřejmé, že kouzlo nechtěného
může pramenit nejen z naivity textů v knize citovaných, ale
také z toho, co sdělují – vytrženy z času – současnému
čtenáři.
V knize najdeme texty datované od 18. století dodnes. Jsou to
dopisy, úryvky vzpomínek, básně, kronikářské zápisy i
publicistické příspěvky vesměs neznámých lidí. Úryvků z prací
autorů známých z jiných edic (Jakub Hron, Věnceslav Metelka,
Antonie Kavalírová) je naštěstí pomálu. Osobitými příspěvky
jsou přepisy svérázných promluv (například ševce Kratochvíla),
které na rozhlasový mikrofon koncem šedesátých let zachytila
Přidalova kolegyně z brněnského rozhlasu Alena Tučková.
 Texty jsou kouzelné nejen svými prohřešky proti logice jazyka
i reality, ale i bezprostředností vyjadřovaných emocí:
„usmívej se na mě trochu / dyť se nepodobám hrochu,“ píše
ovdovělý stolař Jakub slečně, kterou uhání, a slibuje: „každy
přáni vyčtu zoči / jak na koňovi koči“.
Rubriku Kouzlo nechtěného založil v Hostu do domu jeho
šéfredaktor Jan Skácel roku 1966. Za nějaký čas ji pak začal
jako externista připravovat Antonín Přidal. Když bylo vydávání
Hosta na jaře 1970 zastaveno, zůstala mu obsáhlá složka
výstřižků, výpisků či kopií, z níž do rubriky vybíral.
V létech normalizace se ke složce vracel, doplňoval ji a jeho
sen, že z ní někdy sestaví knihu plnou bezděčného humoru a
poezie, mu nyní pomohlo splnit nakladatelství Druhé město,
které ji navíc skvostně graficky upravilo: každý příspěvek je
specificky lámán, ke každému je vybrán adekvátní typ písma a
jednotlivé příspěvky jsou odděleny reprodukcemi děl českých
naivních malířů.
Bronislav Pražan |
