|
|
 Vladimír
Křivánek, básník
Nedávno jste se stal předsedou Obce spisovatelů. Co to pro vás
znamená?
Především nebývalou starost. Funkci pokládám za službu tomu,
co mám rád – české literatuře. Radě Obce spisovatelů jsem
začal předsedat nedávno, takže zatím se seznamuji blíže
s problémy, které organizaci trápí. Jednak je třeba Obec
omladit, protože průměrný věk členů je v současné době
šestašedesát let. Dále bych rád, aby do Obce vstoupila řada
kvalitních autorů, kteří zatím stojí z různých důvodů mimo.
Ale především je nutné zajistit finanční prostředky na její
řádné fungování; peníze, které jsou nyní k dispozici, vystačí
sotva na tři čtyři roky. Což bude samozřejmě náročné, protože
literatura nemá dnes příliš velký společenský kredit, a tudíž
není státem dostatečně podporována, například ve srovnání
třeba s filmem je učiněnou popelkou.
K čemu je spisovatelské organizace třeba? Jaký má Obec smysl?
Obec sice nemá vlastní nakladatelství, kde by mohla vydávat
knížky svým členům, ale nabízí spisovatelům mimo jiné
bezplatné konzultace ve sporech ohledně autorského práva,
staví se za jejich oprávněné profesní i osobní zájmy a
podporuje jejich individuální žádosti o granty, pobyty a
tvůrčí stipendia – hlas organizace má mnohem větší váhu než
hlas jednotlivce. Kromě toho existuje Nadace Obce spisovatelů,
která každoročně finančně přispívá několika autorům na
publikaci jejich děl. A co je důležité: Obec umožňuje
spisovatelům navzájem se potkávat a slyšet jeden druhého.
Třebaže profese spisovatele je osamělá, všichni se nějakým
způsobem podílíme na práci pro českou literaturu a měli bychom
mít možnost spolu úzce komunikovat.
Proč doposavad současné třiceti až čtyřicetileté autory Obec
spisovatelů nezajímala?
Uvnitř Obce je řada různých proudů, některé jsou
konzervativnější, jiné reformnější. Já patřím spíše k těm
druhým – a byl bych rád, kdyby i Rada Obce, kterou zvolí valná
hromada letos na podzim, byla dělná a věcná, aby nefungovala
jen k osobnímu užitku jednotlivých členů, ale zastupovala i
potřeby celé Obce. Jenom takto, zevnitř, bude možné Obec
proměnit, zkvalitnit a otevřít ji i těm, kteří k ní dosud byli
rezervovaní.
Jaký je vztah Obce spisovatelů k aktuální kulturní politice
státu?
To je další věc, kterou bych rád prosadil: ačkoliv Obec je
organizace apolitická, přimlouvám se za podstatně větší zásahy
do politických záležitostí, které se týkají literatury. A není
důležité, jestli je u moci vláda levá nebo pravá. Jakmile jsou
zájmy literatury ohroženy, je třeba se proti tomu razantně
ozvat.
Myslíte, že v tomto směru má Obec nějakou šanci?
Budeme se snažit. Faktem je, že doba, kterou žijeme, příliš
kulturní není a současná politická garnitura si oblasti
kultury vůbec neváží. O to více a razantněji bychom se ale
měli ozývat; loajálním mlčením jsme sami proti sobě. To je
mimo jiné důvod, proč jsem funkci předsedy Obce spisovatelů
přijal.
Vy jste především literární historik a také básník. Nebudou
tyto vaše zájmy teď kolidovat s vaší funkcí v Obci?
Jsem na to trochu zvyklý: několik profesí najednou dělám už
mnoho let. A pochopitelně, že všechno koliduje se vším. Dá se
to sice snést, ale trpí tím můj volný čas, moje rodina i
přátelé. Vždycky jsem se pokládal především za básníka – jenže
poezii nelze brát za profesi, na to je věcí příliš intimní a
iracionální. Ovšem i básník se musí nějak živit. Takže jsem
začal s literární historií, později jsem působil jako
vysokoškolský učitel. Což je k poezii stále blízko – všechny
ty aktivity, včetně nynější funkce v Obci spisovatelů,
pokládám za spojité nádoby.
Radim Kopáč, publicista
Foto Jarka Šnajberková
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 2. září.
|
