|
|
Jiná kaligrafie na Zbraslavi
Ač název výstavy Kaligrafie láká diváka skrze zcela konkrétní
význam, je jeho smysl vlastně víceznačný. Neboť práce
architekta a fotografa Milana Pitlacha jsou sice svého druhu
poctou tomuto tradičnímu východnímu umění, zároveň jej však
provazují s avantgardními, abstraktními výtvarnými tendencemi
Západu. Výstavu na zámku Zbraslav ostatně proto pořádají hned
dvě instituce Národní galerie: Sbírka moderního a současného
umění spolu se Sbírkou orientálního umění.
Pitlachovi, žijícímu již pět let v Šanghaji, kde projektuje
rozsáhlé stavební komplexy, umožnil zdejší pobyt proniknout do
tradic i současné tvářnosti čínské kultury, včetně jejího
objevování na místech, kde bychom je nečekali. V
šestnáctimilionové megalopoli tak začaly vznikat jeho
fotografické cykly, z nichž nyní můžeme spatřit právě soubor
v podstatě abstraktních fotografických zobrazení nápisů
(jakýchsi obdob západních grafitti), vyskytujících se na zdech
rozpadajících se budov určených k demolici.
 Autor
neovládá čínštinu, proto mu zůstávají skryty sémantické
významy nápisů: vnímá je spíše jako ornament fascinující
výtvarnou čistotou. Uvědomil si, že formální řešení
kaligrafických nápisů jsou blízká kompozicím čínské i japonské
krajinomalby s její seriální metodou sestavování jednotlivých
prvků či motivů. Ve zlomovém okamžiku vlastní inspirace pak
nahlédl, že tyto nápisy uchvacují nejen svou kaligrafickou
invencí, ale i barevností a kompozicí, odkazující k některým
velkým zjevům moderního umění (Jasper Jones, Antonio Tápies,
Mark Tobey, Alberto Burri, Cy Twombly). Procesuální pravidla
vzniku fotografických obrazů jej pak přivedla k poznání, že
zvětšený znak se může stát kompozičně osvobozeným,
plnovýznamovým tvarem s výraznou tendencí k ryze abstraktním
kvalitám. Zároveň ale odolal možnosti uchopit svá témata ve
světelné, tedy prostorové modelaci a ponechal jim
dvojrozměrnost na způsob závěsného obrazu. Struktura podkladu,
ať už samotné omítky či barevně odlišených přemaleb na zdech,
na nichž nacházel své motivy, umožňuje v důsledku procítit i
zvláštní významové napětí mezi autenticitou spontánního
projevu a nadhledem odosobněných estetických pravidel.
Výstavu, kurátorsky připravenou Helenou Honcoopovou, můžete
zhlédnout do 23. listopadu.
Jaroslav Vanča, scenárista a výtvarný kritik |
