|
|
Vražedné důsledky mamánkovy představivosti
 Americká
prozaička Patricie Highsmithová (1921–1995) se stala slavná
hned svou prvotinou Cizinci ve vlaku. Zanedlouho poté, co
v roce 1950 její detektivka vyšla, natočil podle ní
stejnojmenný film Alfred Hitchcock a pak byla zfilmovaná ještě
dvakrát. V říjnu uvedlo Švandovo divadlo českou premiéru
dramatizace tohoto románu, jejímž autorem je Craig Warner.
Hra začíná jako nezávazná konverzace dvou pasažérů jedoucích
ve stejném kupé. Architekt Guy Haines by si rád v klidu četl,
ale mladý švihák Charles Bruno mu nedá pokoj, a když se dozví,
že jeho spolucestujícímu je na obtíž jeho manželka, nabídne
mu, že ji zprovodí ze světa. Guy by měl ovšem na oplátku
učinit totéž s Charlesovým otcem. Architekt se Charlesovým
fabulacím jen pobaveně usmívá, za nějaký čas je však jeho žena
skutečně zavražděna...
To, co k příběhům Patricie Highsmithové (k jejím výtvorům
patří i Talentovaný pan Ripley) přitahuje stále nové
interprety, je kromě napětí nejspíš i psychologie postav. Na
ní buduje svou smíchovskou inscenaci také režisér Martin
Glaser.
Higsmithová svou prvotinu vytvořila v době, kdy se Spojené
státy staly rájem psychiatrů a psychoanalytiků. Její Charles
Bruno je takřka dokonalou demonstrací oidipovského komplexu.
Fixace na matku mu brání dospět a jeho představitel Matěj
Hádek pozoruhodně rozehrává všechny nuance jeho rozklížené
osobnosti v působivou směs infantilní tvrdohlavosti,
rozměklého sentimentu, přebujelé obrazotvornosti,
histrionství, nezodpovědnosti i chladné vypočítavosti.
Divákovu pozornost pak především poutá, jak tento neurotik
dokáže postupně zmanipulovat i tak vyrovnanou a mírnou osobu,
jakou je architekt Guy Haines v podání Tomáše Pavelky.
Destruktivní psychologický proces odehrávající se před našima
očima a kontrastně dokreslovaný patologickým vztahem Charlese
k matce (hostující Milena Steinmasslová) vnáší do inscenace
větší napětí než pátrání soukromého detektiva Gerarda (Martin
Šárský) po spojitosti dvou zdánlivě dokonalých vražd.
Atmosféru inscenace náležitě dotváří dramatická hudba Pavla
Kaliny.
Bronislav Pražan
Foto Petr Neubert |
