|
|
Také Václav touží po důstojnosti
Václav – tak se jmenuje rozporný protagonista stejnojmenného
českého filmu Jiřího Vejdělka (ve čtvrtek 1. ledna, ve 20
hodin vysílá ČT1). Muž probouzí protichůdné postoje, neboť
jeho činy ovlivněné duševní retardací odečítá nejbližší okolí
jako projev zlomyslnosti. Nechce vědomě ubližovat, jeho
počínání kolísá mezi hravostí, dobrými úmysly, které se
rozpadly vniveč, a zarputilým vzdorem, to když počne po
stěnách a dveřích psát nactiutrhačné nápisy, když zbraň namíří
i proti vlastnímu bratrovi.
 Václav
snadno podléhá zákeřnému našeptávání, obtížně se domlouvá i s
matkou, která jediná nad ním drží ochrannou ruku. A nad vším
se vznáší přízrak již nežijícího otce, někdejšího sportovního
reprezentanta, jehož postihl tragický osud. Při pohledu na
titulního hrdinu si zajisté můžeme vybavit Otíka z Menzelovy
komedie Vesničko má středisková. Jenže Vejdělek komediální
spár zatlačuje do pozadí, pojednává hlavně o ochotě lidí
přijímat někoho lehce odlišného, o míře solidarity i
schopnosti odpouštět.
Scénář k filmu, působivému hlavně v dialogickém uspořádání,
napsal ve spolupráci s režisérem Marek Epstein, který odolal
pokušení uměle vyhrocovat konflikty, třebaže Václavův osud
spěje k tragickému zlomu. Režisér pak bez sebemenšího
zlehčení, s nepředstíraným soucitem i sympatiemi k
protagonistovi, postihl s mimořádnou věrohodností vesnické
prostředí jak v reáliích, tak vztazích – a není rozhodující,
zda líčí sklonek minulého režimu nebo dnešek.
Největší tíha zodpovědnosti dopadla na představitele titulní
role. Ivan Trojan popřel své předešlé výrazové stereotypy, v
nichž se již docela uhnízdil, a stvořil bez jediného okamžiku
zlehčující nadsázky úchvatný portrét člověka, jenž trpí pro
svou mentální odlišnost od ostatních a snaží se proto – aspoň
pro sebe – získat aspoň zdání rovnocennosti. Trojan doplnil
zdánlivou maličkost: fortelně sestrojené postavě vdechl život.
Co všechno však za touto jednoduchou větou nalezneme! Herec
dosáhl obdivuhodné jednoty v základním nasazení výraziva,
které udržel od první záběru do posledního. Ani na okamžik
nevypadává z jednou nastavené linky, kterou s péčí roztírá do
nejmenších podrobností. Za svůj výkon právem získal Českého
lva.
Jan Jaroš, filmový publicista |
