|
|
 Tulákův
domov – celý svět
Zdeněk Matěj Kuděj, tulák, pijan, kumpán Haškův a Panuškův,
kráčivec, kterému se majetek vešel do batohu a kufříku. Nikoli
cestovatelská stylizace – nýbrž neklidná povaha, jakýsi osten
nepokoje, který mu nedovoloval spočinout. Usedlým a
spořádaným občanem nikdy nebyl – ani spisovatelem žijícím ze
stipendií. V lokálech mezi lidmi, a přece samotář. Do svého
deníku si napsal: „Tulákův domov – celý svět.“
Rodák z Hořic, pohřbený v Litomyšli. Romanopisec, překladatel
Dickense, Scotta a Burroughsova Tarzana, redaktor, povídkář,
ale také houbař, lékárenský praktikant, kamelot, natěrač,
čistič střev na jatkách, myč nádobí v New Yorku, farmář v
Kanadě, vězeň carské policie v Kyjevě.
A přece je jedna krajina, kterou zvolil za svou – a nejen že
ji „prorajzoval“, zakusil za nočního potácení, v nemoci i
euforii, ze škarpy i z bryčky, ale také „zaznamenal“ ve svých
textech: Vysočina pod vrchem Melechov a přilehlé okolí. Ledeč,
Dolní Město, Radostovice, Lipnice, Humpolec, Světlá... Našel
tam své mecenáše a střechu nad hlavou.
Sám sebe nazval „zlým dědkem z krabatiny.“ Ještě dnes si tam
lidé vybavují Kudějovu postavu: na hlavě čepice se štítkem,
kulaté brýle, odřený kožený kabát, podkolenky, okované boty,
hůl. A na zádech batoh a v něm buď houby nebo kartáček na
zuby, bačkory a holení. Někteří vyprávějí o jeho opileckých
eskapádách, jiní vzpomínají na pana spisovatele s úctou,
vytahují jeho podobenku nebo podepsané knížky.
Kudějova bibliografie čítá přes třicet románů, od cestopisných
črt z amerického a ruského putování, přes populární vyprávění
o bohémských tazích s Haškem (Ve dvou se to lépe táhne a další
dvě pokračování) až po lidové čtivo tipu Tarzanova babička či
Král tuláků. K vrcholům jeho tvorby patří pozdní novely a
povídky z Vysočiny.
 A
pak je tu ještě naprosto neznámý Zdeněk Matěj Kuděj jako
veršotepec. Přestože se jedná spíše o příležitostné texty
z poválečné doby, věnované konkrétním osobám a psané jako
gratulace či poděkování, netřeba pochybovat o jejich literární
hodnotě. Prošlehává jimi břitký ironik, satirik a ostrozraký
karikaturista, komentátor okolních dějů i chátrání svého
zhuntovaného těla. Kudějovy rýmy se mohou zdát na první
poslech jen slovními hříčkami, hospodským mumláním, bezzubým
zpěvem, ale ve skutečnosti se za nimi skrývá bolavý škleb
duše.
Kuděje si v rozhlase připomeneme jako veršotepce v pravidelném
cyklu Svět poezie (17. ledna). A jeho nově nalezené vzpomínky
budou doprovázet poslední lednový Páteční večer věnovaný
pobytu Jaroslava Haška na Lipnici.
Miloš Doležal, redaktor ČRo 3 – Vltava
Foto archiv Miloše Doležala |
