|
|
 Rudolf
Křesťan, publicista
Život na heslo
Do nového roku lze vejít bez toho, že by člověk musel uvést
nějaké heslo. Je to jeden z mála vstupů, který není podmíněn
zadáním šifry.
Zatím!
Do zabezpečeného počítače už bez hesla nevstoupíte. Ani do
osobní schránky s uloženými cennostmi. Nejen v bance, nýbrž
například i v pražském plaveckém bazénu v Podolí, kam si
odkládám peněženku s průkazy a taky klíče od auta, kterým bych
zase rád odjel domů.
Také některé internetové stránky žadoní o heslo. Bez
náležitého PINu jste v šachmatu u bankomatu. Číselný kód je
třeba znát i při vstupu do některých dveří v rámci sloganu
Sezame, otevři se!
Podmíněnost heslem je jednou z našich novodobých závislostí.
Jejímu léčení se zatím nikdo nevěnuje, ačkoliv si nezadá
s jinými závažnými závislostmi.
Ty tam jsou doby, kdy jsme se setkávali s požadavkem zadání
hesla pouze při založení vkladní knížky „na heslo“.
V současnosti je toho zašifrováno tolik, že jsme postaveni
před krajně náročný úkol volit (a pamatovat si!) stále nová a
nová zaklíčová slova.
Zvolit jedno jediné a opakovat ho ve všech případech je podle
expertů nerozumné a riskantní. Je-li co kladného na množství
požadovaných hesel, pak snad jen inspirace k tvůrčí slovesné
činnosti.
Ale pozor, odborníci varují před výběrem jména dítěte,
případně manželky. Za neopatrné a zjistitelné je pokládáno i
datum narození. Taky název lokality, kde máte chalupu. Za
nevhodné, neboť předpokládatelné, je považováno i jméno psa.
Když jsem před čtvrt stoletím psal o záludnosti zapomínání
hesel pro spořitelní knížky, doslechl jsem se tehdy, že jeden
vkladatel s děravou pamětí si údajně zvolil heslo Cedník.
Ovšem – co je to proti dokonalosti a neprůstřelnosti
formulace, kterou zvolil otec hraběte Nikoliče v Cimrmanově
operetě Proso! Synovo jmění nechal uložit na heslo Dobro je
prisjetiti sa da prividno prav put prema cilju predstavlja u
stvari pravodlivo krivudanje.
Prolomit takové heslo by nedokázala ani dešifrovací Enigma.
Už ve 4. století před naším letopočtem bylo v knize „Obrana
opevněných měst“ doporučováno římským vojákům, aby hesla pro
stráže byla snadno zapamatovatelná. Jednoduchost však může být
ošidná. Není náhodou, že postupem staletí došlo nejednou k
volbě složitějších vojenských hesel. Slovenské národní
povstání bylo telefonicky uvozeno povýtce špedytérským
sdělením „Začněte s vystěhováním, platí od dvacáté hodiny
dnešního dne.“
V současné elektronické době se zdá, že na heslo bude postupně
všechno. Za jak dlouho budeme osobní šifrou spouštět i
topinkovač?
Volba hesla by samozřejmě měla být uvážlivá, aby se nenaplnila
následující kolující anekdota. Muž přijde v noci a domů a
manželce nešťastně říká: Ve spořce mě nechali sbalit
ochrankou, když jsem uvedl heslo a chtěl jsem vybrat peníze na
dovolenou. To od nás byla pěkná blbost, dát si vkladní knížku
na heslo PENÍZE NEBO ŽIVOT!
Nečekaný výsledek mohou mít i hesla, o nichž si myslíme, že
zůstanou jen mezi dvěma osobami. Taková šifra by se pak neměla
domlouvat veřejně na počítačové obrazovce. Tedy tak, jak se to
v roce 2005 přihodilo skladateli a kytaristovi Michalu
Pavlíčkovi.
V rámci takzvaného „chatu s osobností“ dostal i tento dotaz:
Rád bych si s vámi někdy potřásl pravicí. Myslíte, že je to
možné?
Spontánní Pavlíčkova odpověď, kterou jsem na počítači viděl na
vlastní oči, zněla: Přijďte po koncertě a řekněte heslo, že
jste ten, kdo si chce se mnou potřást pravicí, aby vás pustila
ochranka.
Vše se odehrálo v rámci veřejného chatu, takže teoreticky
mohlo použít domluvené heslo o potřesení pravicí třeba padesát
lidí, což by byl třasák.
K vlastnostech účinného hesla by mělo patřit, že zachováme
jeho tajnost a zároveň ho zapouzdříme v naší paměti. Určité
riziko nicméně zůstává. Dokážeme pouzdro v našem mozku
spolehlivě a rychle otevřít, abychom se v případě potřeby
dobrali jeho obsahu?
Zapomenutí hesla se váže dokonce i k jasnozřivému spisovateli
Alexandru Solženicinovi, když jeho legendární dílo Souostroví
Gulag bylo úspěšně propašováno do Paříže. Kniha tam byla tajně
dopravena v podobě mikrofilmů ukrytých v krabičce s kaviárem.
Když se vše podařilo, byl autorovi odeslán z Paříže telegram
se smluveným heslem: Krevní skupina vaší sestry je pozitivní.
Alexandr Solženicin však na smluvené heslo zapomněl a po
obdrženém telegramu propadl vážným obavám ohledně zdraví své
sestry.
Vybavování hesel je svízelný proces. V bankách údajně existují
školení specialisté, kteří v roli jakýchsi „vybavovačů“ jsou
schopni klientovi pomoct, aby mu paměť náležitě naskočila. Že
vaše heslo bylo něco jako RODINA? Nebylo to MANŽELSTVÍ? Nebo
SPOLEČNĚ? Nebo VE DVOU? Bizarní je, když se nakonec ukáže, že
tím heslem byl KARLŠTEJN.
Jako lákavé východisko se jeví zapsání šifry někam na uložený
papírek. Jenže: kam ten papírek dát, aby ho případný bytový
zloděj neobjevil?
Jedině si ho uložit do bezpečnostní schránky ve spořitelně.
Ale řekněte: kam si pak uložit papírek s heslem opravňujícím
ke vstupu do té schránky? |
