|
|
 Slovenské
(i české) umění U Zlatého prstenu
Galerie hlavního města Prahy věnovala modernímu slovenskému
umění pozornost již v minulých letech, zatím však spíše jeho
jednotlivým oborům, obdobím či jevům. Až devadesáté výročí
vzniku Československa se stalo vhodnou příležitostí
k prezentaci rozsáhlé a ucelené kolekce, počínajíc rokem 1960.
V Domě U Zlatého prstenu v pražském Ungeltu jsou až do 22.
února vystavena reprezentativní díla z majetku Galerie města
Bratislavy a Prvé slovenské investičné skupiny a.s.,
nejdůležitější sbírky byvší neoficiální slovenské výtvarné
scény.
Výstava nazvaná 1960 => súčasnosť je vlastně časosběrným
ponorem do neznámých poloh slovenského umění, se kterými bylo
možné se u nás až do roku 1990 setkávat téměř jen
díky samizdatovým publikacím. Krátce nato došlo k rozpadu
republiky a situace se – až na občasné tématické výstavy,
jakou bylo například Umění akce v pražském Mánesu – nijak
nezlepšila. Poněkud vágní povědomí o jménech neoficiálních
slovenských tvůrců je tedy konečně proměněno ve
tvářnost konkrétních děl. Zatímco do nadzemních pater galerie
je situován chronologizující přehled těchto tendencí
v kurátorském uchopení Zuzany Bartošové, její suterén hostí
výběr aktuálního, výrazově rozrůzněného umění nejmladší
generace (kurátor Ivan Jančár).
Vedle slovenských výtvarníků jsou na výstavě paralelně
zastoupeni i čeští umělci, jejichž dílo spoluurčovalo výraz
příslušného období (od Jiřího Balcara, Vladimíra Boudníka,
Mikoláše Medka až po generaci postmoderních výtvarných
strategií). Nejde o konfrontaci, ta by ostatně po letech
postrádala smyslu, záměrem kurátorů bylo spíše upozornit na
vzájemné ovlivňování jednotlivých projevů nezávislých,
v případě akčního umění i undergroundových tvůrců (právě zde
však není podchycen odpovídající přínos české strany). Oceníme
tedy příznačná díla koryfejů neoficiálního slovenského umění,
malířů Milana Paštéky a Rudolfa Fily, sochaře Vladimíra
Kompánka, další vývojové etapy pak reprezentují Miloš Urbásek,
Rudolf Sikora či Jana Želibská, jakož i někteří z protagonistů
prvých slovenských performancí. Kurátoři tak vedou diváka
cestou od informelu, pop-artu a nové figurace přes
konstruktivismus k umění akčnímu, konceptuálnímu a
postmodernímu, od Slováků k Čechům a nazpět…
Jaroslav Vanča, scenárista a výtvarný kritik |
