|
|
 Rudolf
Matys, publicista
Nová naděje pro gramotnost?
Čtenářská gramotnost (míníme jí schopnost rozumět textu a
interpretovat jej), je považována v celé Evropě, a tedy i u
nás, za základ skutečně kvalitního vzdělání. Ale už řadu let
můžeme, bohužel, sledovat povážlivý pokles zájmu žákovské i
studentské „veřejnosti“ o četbu vůbec (a o četbu beletrie
zvlášť), a tento trend, podle letošního zjištění České školní
inspekce nadále pokračuje. Každý čtvrtý středoškolák prý
například dostatečně nerozumí textu, přiměřenému jeho věku, a
jen každý třetí jej dokáže dobře interpretovat.
Pokud jde o školství, největší podíl odpovědnosti přebírá
pochopitelně výuka českého jazyka a literatury. A v ní
figuruje i takzvaná povinná četba, tedy soubor několika
desítek knih, v němž přirozeně dominují nejvýznamnější díla
české literatury. O tom, že si studenti skutečně toto penzum
přečtou, si ovšem dovolím pochybovat, vždyť vím, jak se
většinou rovnou shánějí po knížkách, obsahujících krátké
obsahy těchto děl... Ostatně nejsou první: stačí si přece
přečíst mnohou vzpomínku pozdějších velkých spisovatelů či
literárních teoretiků, jak i pro ně byla povinná četba velmi
málo přitažlivá, právě proto, že byla povinná.
Ale nebuďme pesimisty, právě Český rozhlas se rozhodl v téhle
svízelné záležitosti našemu školství pomoci. Zkusil to
s rozměrným projektem, nazvaným Čtenářský deník, v němž nabídl
(hlavně studentům) ke stažení na formát mp3 několik desítek
četeb na pokračování a pásem poezie, původně uváděných
převážně na stanici Vltava, a to právě z děl, která patří do
kolonky oné „povinné četby“. Valná většina z těchto nahrávek
pochází z rozhlasového archivu a jejich interprety jsou ti
největší mistři rozhlasového vypravěčství. Podrobné informace
o tomto projektu Český rozhlas umístil na svůj internetový
portál a pro větší přitažlivost pro mladou generaci na něj
upozornil i plakáty s trochu groteskními kolážemi a
marketingovými upoutávkami typu „vem Aloise (rozuměj Jiráska)
na kolo“, „vem Boženu (rozuměj Němcovou) do metra“, s nimiž
jsme se mohli donedávna setkávat na stěnách pražského metra...
O tom, jakou má projekt, který byl spuštěn na počátku tohoto
školního roku, zpětnou vazbu, je možné se seznámit především
na webu ČRo 3 – Vltava. Tam jsem s potěšením zjistil, že
průběžně inovované zprávy o Čtenářském deníku jsou
navštěvovány nikoli sice „masově“, ale celkem slušně (700
návštěvníků pravidelně každý týden – reakcí na jednotlivé
tituly je až 80). Zajímavá je i diskuse o projektu jako o
celku. Převažuje v ní jednoznačně pozitivní hodnocení, ovšem
najdou se i celkem příznačné a víceméně očekávatelné výhrady
(„vadí mi uspávací hlasy“, „je to pro mne neužitečná činnost
s malým efektem, ztráta času – radši se budu učit švédsky“).
Za vysloveně kontraproduktivní, i když snad dobře míněný, však
považuji jen jeden hlas: pocházel od kantora, který označil
poslechy těchto nahrávek pro své studenty za povinné(!).
Suma sumárum: cítím v tom rozhlasovém počinu viditelný kousek
dobré naděje pro budoucnost: snad skutečně bude mít zlepšení
poslechové, „auditivní gramotnosti“ (taková přece taky
existuje!) zpětný pozitivní vliv i na gramotnost čtenářskou.
Měly by to být přece, přinejmenším do značné míry, spojité
nádoby... Chce se mi tomu přinejmenším věřit. |
