|
|
O tom, co lidé chtějí
Většina televizních pořadů je zbožím určeným k rychlé
jednorázové spotřebě. Přesto lze i na obrazovce občas potkat
výjimku, která potvrzuje pravidlo. Takovým vybočením
z nekonečné řady zapomenutelných hodin se po Novém roce stalo
hned první pokračování, kterým se na obrazovky České televize
vrátil Burianův den žen. Vybočením o to překvapivějším, že
volba Jana Buriana tentokrát padla na paní Evu z přízračného
teleshoppingového dua Eva a Vašek.
Setkání menšinové kulturní alternativy, zosobněné samotným
protagonistou cyklu, s kýčovitou komercí nejhrubšího zrna se
snadno mohlo proměnit v ironický úšklebek a karikaturu.
Očekávaně, a svým způsobem i oprávněně. Osvědčená Burianova
snaha dobrat se podstaty i v případě jevů, které jsou mu
bytostně cizí, se však projevila i tentokrát. Díky ní se před
očima užaslých televizních diváků otevřel absurdní svět,
v němž se cynický obchodní kalkul mísí se skutečným citem a
kýč vykalkulovaný splývá s kýčem prožitým. Svět, kde upřímnost
Vaškova propočtu, kterak se nejrychleji stát multimilionářem,
je stejně opravdová, jako nefalšované dojetí skutečných diváků
na koncertě Evy a Vaška v sále místního kulturáku. Uvidět to
vše na vlastní oči byl asi pro mnohé u obrazovky zážitek
z rodu setkání se světem pohádky. Možná i pro samotného Jana
Buriana.
Vedle infantilního kouzla nechtěného má fenomén Eva a Vašek i
své racionální vysvětlení. Klíčem k úspěchu je známé
alibistické zaklínadlo všech populistů a obchodníků celého
světa, které zní „dát lidem to, co chtějí“. Pohoršovat se nad
tím, že populistická konformita funguje i v případě zmíněného
dua živých automatů na reprodukci odrhovaček, je podobně
nesmyslné, jako účtovat s jejich produkcí a vkusem mas
z pozice – ať už domnělé či reálné – kulturní a intelektuální
převahy. Tím, co je posunuje i mimo dosah standardního
arsenálu umělecké kritiky je bezelstně přiznaná upřímnost
prostého uspokojování tužeb mas a vlastního komerčního
úspěchu. (Otravná teleshoppingová úpornost a obchodní
megalomanství Petra Novotného organizujícího národní pouť za
Evou a Vaškem na Říp, je jiný příběh.)
Každá správná pohádka má přinést poučení. Ta o Evě a Vaškovi,
kterou televizním divákům zprostředkoval Jan Burian, není
výjimkou. Hlavní rozdíl mezi jejich Bílou orchidejí a mnohými
vážně se tvářícími a umění předstírajícími výtvory českého
show-businessu tkví často jen v míře pokrytectví a zručnosti
tvůrců, s níž maskují onen základní princip maximální
vstřícnosti masám. Jmenovat konkrétní příklady by nebylo fér.
Jako východisko kritických soudů se odhad míry populismu díla
může hodit. Třeba hned při blížící se výroční „lví“ inventuře
české kinematografie…
Jan Svačina, televizní publicista |
