Číslo 6 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s výtvarníkem.
Jaroslavem Šerých.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Petr Koudelka, spisovatel a publicista

Co potřebujeme nejvíc

Žijeme v úžasném světě. To je věta, kterou musím začít, protože je to tak. Nejenom proto, že jsme už v devátém roce nového tisíciletí a že jsme se toho dočkali, ale hlavně proto, jak úspěšné jsme lidstvo, jak kolosální a dokonalou technikou disponujeme, co všechno už dokážeme vyléčit, na jak skvělé nápady jsme přišli, od klonování až po silikonová ňadra – a další projekty leží ještě v šuplíku. Jsme tak dobří, že jsme o svých úspěších už dokázali i odeslat zprávu k nejbližší exoplanetě číslo 582C v souhvězdí Vah, vzdálené dvacet světelných let. Možná tam žijí také tak skvělí lidé, jako jsme my, a za dalších dvacet let od nich dostaneme odpověď. A přece, jako by nám pocit uspokojení nestačil, jako by nám něco chybělo. Jako bychom k opravdové spokojenosti ještě něco potřebovali.

Potřebujeme, aby nám to někdo schválil.

Pokud jde o svět a jeho uspořádání, stále se pohybujeme mezi dvěma póly, máme jen dvě řešení. Tuto společnost je třeba rozvrátit, vyvrátit z kořenů a znovu uspořádat, vytvořit během revoluce nová pravidla, probudit lidi ze spánku. Jak říkával Bondy: „Bez násilí to nepůjde!“ A druhý směr, ten fundamentálnější, nás nabádá: Žijte si, jak žijete, ale musíte mít bod, z něhož se dá posuzovat lidské konání s nadhledem a bázní. Jak se také říká: „Bez boha to nepůjde!“

Pozor, ateisté, čtěte dál až do konce, je to jinak, než si myslíte. Jsem teď v pozici toho manžela, kterého doma přistihla žena s jinou a on se bránil: „Je to jinak, než si myslíš.“ Nemusím přece přesvědčovat ty, kteří věří v boha už sami od sebe. Jde mi o ty ostatní. A dokážu, že ten manžel měl pravdu.

Potřebujeme, aby nám někdo schválil náš hédonismus, to, že jsme si vybrali tento způsob života a do jiného se nám nechce. Všichni chceme vily a auta, dovolenou u moře. Lidé se tak prostě rozhodli a ještě předtím, než jsem zjistil, jaký to vzalo obrat v Číně, věřil jsem, že by to mohlo být i jinak. Ale miliarda a čtvrt Číňanů musí mít taky všechno, co má bohatý Západ, a už se jim to začíná i dařit. Ostatní miliardy žijí v chudobě z donucení a až jim nabídneme mobily a dévédéčka, džípíesky a satelity, přidají se k nám.

Komunismus a jiné totality nabízely lidem rovnost v chudobě. To je pryč. My všichni žijeme v jiném druhu rovnosti. Ne v rovnosti bohatství, protože není dost pro všechny, ale v rovnosti chtivosti peněz. Naším náboženstvím jsou peníze a je jedno, jestli jich už máme dost, nebo ještě ne. Všichni jsme si rovni v tom, že je shromažďujeme a uctíváme. Náš svět je světem opravdové rovnosti.

Nedávno napsal Václav Bělohradský zajímavý článek s názvem Postkomunistický manifest a zformuloval v něm, co člověk potřebuje, aby začal měnit společnost k lepšímu. Za stěžejní považuji pasáž, v níž citoval logika Kurta Gödela, kterého parafrázoval Cyril Höschl a kde se praví: „Potřebujeme pohled zvenčí! Pohled Druhého!“ Dovoluji si oponovat ve výkladu této myšlenky. Už Gödel to myslel, promiňte, jinak, než jak to Václav Bělohradský vykládá. Gödelova teorie bezespornosti přikazuje dívat se na věci z vyšší roviny, než je ta, kterou posuzujeme. Bez vyššího patra se neobejdeme, tvrdí Gödel. Tedy ne Pohled Druhého, ale Pohled Jiného. Ne pohled stejného tvora jako jsem já sám, ten může být užitečný v neurologii a psychiatrii, možná. Ale my potřebujeme boha.

Jen bůh nám může schválit, co děláme.

Mafie potřebuje kmotra. Proč? Členové zločinecké chobotnice páchají různá zvěrstva, ale nakonec jdou ke svým rodinám k nedělnímu obědu. Posílají děti do škol a uctívají své matky. Jak je to možné? Protože jim to schválil kmotr, jejich nejvyšší instance. Jejich bod Alef. Capo di tutti capi.

Fenomenologové a jiní vykladači světa se zmocnili filozofie a tvrdí, že všechno je jen otázka jevů, našeho lidského poznání a hotovo. Teď už potřebují jen boha, aby jim to schválil. Jinak své teorie nedokážou.

Darwinisté potřebují boha, aby jim dal souhlas. Jinak by se museli jako Darwin věnovat studiu vilejšů a nemohli by šířit své učení.

Fyzici světového jména potřebují, aby jim někdo potvrdil, že jdou dobrým směrem. Vždyť se dostali až do boží předsíně, zkoumají okolnosti Velkého třesku a vzniku vesmíru. Narazili na jakousi temnou hmotu a temnou energii, které je mnohonásobně víc než všeho našeho viditelného dohromady. Potřebují, aby se jim něco neviditelného konečně ozvalo.

Zbožní lidé v minulosti potřebovali, aby jim někdo schválil jejich zbožnost, jinak by byla k ničemu a posmrtný život by byl jen chimérou. My dnes potřebujeme, aby nám někdo schválil, jak žijeme.

Vyhněme se, prosím, jednou provždy otázce, kterou si lidé zatvrzele kladou: Existuje bůh, či neexistuje? To nikdo nikdy nezodpoví a víme proč. Něco zodpovědět nelze, jinak by člověk už byl někým jiným, a ne člověkem.

Potřebujeme souhlas. Bez souhlasu nemohou žít spokojeně ani ateisté. I oni potřebují boha. Aby věděli, že to, co dělají, je správně.

Potřebujeme boha. Nejlíp, kdyby to byl bůh, který nevěří v boha.

Ten překvapený manžel potřeboval ze všeho nejvíc, aby mu to žena schválila.



  Co potřebujeme nejvíc
  Jak to vidí Petr Koudelka
 
   Jak na Xindla X

   Pořiďte si
 
   Umění pro všední den
   Navštivte