|
|
 Jak
si to děda představoval
Prozatím poslední kniha Jiřího Stránského (1931) – baladická
novela Stařec a smrt – líčí několik posledních týdnů života
jednadevadesátiletého Vildy. Starý muž má hluboké životní
zkušenostmi z komunistických lágrů i nacistické vyšetřovací
vazby, a přesto se těžce srovnává s vdovectvím po
pětašedesátiletém manželství, s malichernými i vážnými spory
rozsáhlé rodiny a také s povinností předat zkušenosti své a
svých kamarádů z lágrů dalším generacím.
Vilda je moudrý na to, aby lkal nad svým osudem, vede-li se mu
v závěru života více než skvěle, ale materiální statky, jimiž
nepohrdá, nebyly nikdy jediným smyslem jeho života. Více ho
trápí, že je postupně opouštěn svými vrstevníky, a zejména mu
chybí jeho milovaná žena Milka, s níž vede ve své mysli
neustálý dialog, je-li konfrontován nejen s drobnými selháními
paměti, ale zejména s proměňujícím se světem okolo něj.
Základní vyprávěcí proud posledních dnů vdovce Vildy Jiří
Stránský rozvíjí četnými odskoky k drobným i větším rodinným
událostem, k setkáním s mukly z lágrů a ke komentářům
přítomného stavu společnosti, protože Vilda zdaleka
nerezignoval na své kriminálem prověřené životní pravdy a
zásady.
Osmidílná četba na pokračování, kterou v literárně-dramatické
redakci brněnského rozhlasu nastudoval režisér Zdeněk Kozák
s Ladislavem Lakomým a Marií Durnovou (od pátku 6. února na
ČRo 3 – Vltava, vždy v 18.30), se soustředí na základní dějové
proudy Stránského novely – vztah k mrtvé manželce Milce, k
vnučce Aničce a jejím synům, ke kamarádům z lágru a
k milostnému vzplanutí Vildova dvorního taxikáře k osobité
dívce Modřence. Ač baladický žánr naznačuje, že příběh končí
Vildovou smrtí, nejde o příběh tragický, ale spíše útěšný –
starcovy životní hodnoty a cíle žijí dál v jeho blízkých,
zejména ve vnučce Aničce.
Tomáš Sedláček, redaktor ČRo Brno |
