|
|
 I
za války se dá radovat z maličkostí
Režiséru Jiřímu Menzelovi se hned na počátku kariéry podařilo
natočil film, který se zařadil mezi novodobou světovou klasiku
– bylo mu pouhých osmadvacet, když do kin přišly jeho Ostře
sledované vlaky. Obrovitý úspěch Menzelovy prvotiny (v sobotu
28. února ve 21 hodin film uvede ČT 2) byl dvojsečný: už nikdy
později nevytvořil dílo obdobných hodnot a dramatické
vyváženosti, a to se může pochlubit filmy jako Rozmarné léto,
Skřivánci na niti, Postřižiny, Vesničko má středisková...
 Velký
podíl na diváckém i uměleckém úspěchu Ostře sledovaných vlaků
měla už stejnojmenná předloha Bohumila Hrabala, s nímž pak
Menzel spolupracoval ještě několikrát. Režisér dokázal
vyjádřit obrazy a jejich skladbou to, co Hrabal tak
nenapodobitelně popsal slovy. I když se samozřejmě vyskytli
šťouralové, kteří Menzelovu přepisu vytýkali povrchnost,
zploštění, nezbývá než povzdechnout: kéž by stejně povrchní,
zploštělé a kýčovité byly i současné české filmy!
Ostře sledované vlaky lze označit za okupační tragikomedii, a
jako taková si stále uchovává výjimečné postavení. Nemáme
další srovnatelné výpovědi. Existovaly sice různé pokusy
(například těsně poválečná groteska Nikdo nic neví nebo z
novější doby taškařice Stůj, nebo se netrefím), ale jedině v
Ostře sledovaných vlacích hrubozrnnou karikaturu nahradilo
pochopení, že i ve vypjatých dobách lidé žili úplně obyčejně,
radovali se z maličkostí.
Ostře sledované vlaky odmítají plakátovitě okázalé hrdinství.
Na malém venkovském nádražíčku se odehrávají zcela jiné
události než odbojová činnost (třebaže i na ni dojde).
Hlavního hrdinu s příznačným jménem Hrma, jehož skvěle
zpodobňuje útloučký Václav Neckář, sužuje sexuální potíž zvaná
ejaculatio praecox, pan výpravčí Hubička rozkošnicky razítkuje
nahý zadek půvabné dívky a kolaborantský pan rada (mistrně
akurátní Vlastimil Brodský) se diví, jak lze vážné záležitosti
zlehčovat nestoudnostmi.
Ostře sledované vlaky se ocitly – jako jediný český zástupce –
mezi stovkou nejvýznamnějších filmů světa. Jsou jí věnovány
rozsáhlé studie, třeba v anglickém sborníku The Cinema of
Central Europe. Znalec tuzemské kinematografie Peter Hames tam
napsal, že film přibližuje zdejší vnímání německé okupace
stejně, jako Haškův voják Švejk prozrazuje český vztah k první
světové válce. Tak nás vnímají v zahraničí...
Jan Jaroš, filmový publicista |
