|
|
 Svatý Václav – kult a mýtus
Neznáme přesné datum jeho mučednické smrti, jen zhruba lze
stanovit, že od ní uplynulo tisíc let a jedno století; svatý
Václav se tak stal jedním z nejstarších evropských
dynastických světců. Zcela zásadní je pak jeho význam pro náš
národ, vždyť i česká královská koruna navždy zůstává jeho
symbolickým majetkem. Přirozeně je tedy dnes v centru zájmu
veřejnosti unikátní výstava artefaktů spojených s Václavovým
životem a kultem, jež vznikala ve spolupráci Arcibiskupství
pražského a Národní galerie (lze ji navštívit do 8. března).
 Jde o historicky a kulturně výjimečně zasvěcený exkurz do
světa svatováclavského mýtu i kultu napříč dějinami, jakkoli
nejdůsledněji je zde zastoupeno období baroka. Je to přirozené
nejenom vzhledem k tehdejším protireformačním snahám o
obnovu katolického kultu světců, ale i tím, že vládnoucí
Habsburkové se v legendistickém přesahu skutečnosti považovali
za rodinu svatého Václava. Těžištěm výstavy je soubor namnoze
drahocenných předmětů, po léta skrytých v depozitářích. Vedle
skutečných relikvií jsou k vidění i takzvané druhotné
relikvie, tedy předměty s potencialitou možnosti, že jich
svatý Václav sám užíval. Jde především o přilbu a meč
(uplatňovaný při korunovacích českých králů), obojí se
statusem národní kulturní památky, dále pak o střevíc ze
svatováclavského pokladu kapituly ve Staré Boleslavi. Za
největší skvost je však nutno označit Palladium země české
(jehož originál bylo možno naposledy shlédnout roku 1949), ve
skutečnosti unikátní mariánský reliéf ze 14. století. Celek
výstavy obohacují vynikající barokní obrazy Karla Škréty,
Petra Brandla a Jana
 Jiřího
Heinsche s výjevy svatováclavských legend, díla řezbářská,
kamenosochařská a grafická, jakož i množství předmětů z oboru
uměleckého řemesla.
Výstava v sakrálních prostorách kláštera sv. Anežky České
zároveň připomíná, že skrze svatého Václava se český stát může
pyšnit nepřetržitou tradicí křesťanského patrona a zároveň
panovníka z vlastního rodu. Na její koncepci a výběru exponátů
z majetku staroboleslavské kapituly, Národní galerie a
Národního muzea, jakož i mnoha kostelů a klášterů se
kurátorsky podíleli Vladimír Kelnar, Jan Royt a Dana
Stehlíková.
Jaroslav Vanča, scenárista a výtvarný kritik
|
