Čestmír Kopecký,
producent
Váš otec Čestmír Vejdělek je spisovatel, maminka Eva Kopecká
byla dlouhá léta rozhlasovou redaktorkou. Ovlivnilo to váš
vztah k umění?
 Určitě.
Můj otec byl v šedesátých letech ředitelem nakladatelství
Albatros, pak odešel do emigrace a od roku 1972 žije v Kolíně
nad Rýnem. Ještě doma mi dával ke čtení spoustu nových knih,
které jsem hltal. V deseti letech jsem četl literaturu, které
jiní dostali do ruky až později. V posledních letech totality
mě za otcem občas pouštěli, tak jsem se dostal i k samizdatové
a exilové literatuře. Ovlivnili mě ale i další lidé. Maminka
se provdala za Jirku Šebánka, spolutvůrce rozhlasové Vinárny u
Pavouka a také Járy Cimrmana; nejvíc na mě ale zapůsobil
režisér Ivan Passer, který v naší rodině několik let žil. Když
mi bylo deset až patnáct let, probíhala klíčová „zlatá
šedesátá“.
Proč jste si na FAMU vybral obor produkce?
Původně jsem chtěl být fotografem. Ale když jsem si podal
přihlášku na FAMU a udělal přijímací zkoušky, sdělili mi, že
mě nevezmou, protože můj otec je Vejdělek a matka Kopecká.
S touhle výbavou prý nemohu být přijat na žádný umělecký obor,
ale vzali by mě možná na „neumělecký“. Šel tedy ještě na rok
do fabriky, odkud mi kolegové dělníci napsali posudek, že jsem
vlastně dělnický kádr. Díky tomu mě pak na FAMU vzali – ovšem
na produkci. Po vystudování jsem strávil rok v Krátkém filmu a
potom šel do Československé televize.
Proč jste nakonec televizi opustil?
Deset let jsem pracoval od rána do noci včetně sobot a nedělí.
Nakonec jsem měl pocit, že mám diář plný až do smrti. Na mém
odchodu se ale podepsal i konec producentského systému v České
televizi. Když jsem odcházel, tušil jsem, že něco zanikne a
nic nového už nevznikne. Ale zase jsem mohl být svým pořadům a
filmům blíž.
Co se vám na Kavčích horách nepodařilo uskutečnit?
Třeba dokument o estébácích, o tom, jak získávali
spolupracovníky. Jiné to bylo v padesátých, jiné
v sedmdesátých letech. Ale nechtěli o tom vypovídat.
Po odchodu z televize jste založil firmu s příznačným názvem
První veřejnoprávní. Naznačovalo to, že chcete pokračovat v
projektech veřejnoprávního charakteru?
Byla to deklarace faktu, že jedním z důvodů, proč jsem z České
televize odešel, bylo, že se podle mne odklonila od
veřejnoprávnosti, jak jsem ji chápal já. A své představě zatím
zůstávám věrný. Dokonce jsem si vybral logo, které je podobné
logu České televize. A já ho pořád ho mám – na rozdíl od
televize, která své logo pozměnila do komerčnější podoby.
Vaše filmové i televizní projekty mají v podstatě nekomerční
charakter. Přesto s nimi máte úspěch u diváků i kritiky. Za
filmy, které jste produkoval, jste získal víc Českých lvů než
kdokoli jiný…
Jistě, to mi dělá radost. Ale nemusí to vždycky tolik
znamenat.
Čeští lvi mají význam i proto, že diváci jdou raději na film
s dobrou pověstí, nebo ne?
Hm, ono to může někdy fungovat naopak. Vladimír Železný kdysi
řekl o nějakém filmu, který dostal Plyšového lva, že to asi
bude dobrý film, protože ceny přece většinou vyhrávají ty
„intelektuální“ snímky, které diváky nezajímají.
Agáta Pilátová, publicistka
Foto Jarka Šnajberková
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 24. února. |
