|
Jiřina
Šiklová, socioložka
Jak jste to mohli dopustit?
Jak jste mohli dopustit Únor 1948, který zničil selský stav,
prestiž řemeslníků a z poctivých živnostníků udělal parazity?!
Tak nějak se na rodinných setkáních, trochu již ovlivněný
vínem, skoro každoročně ptal svých rodičů jejich dospělý syn.
Nepřímo tím obviňoval všechny starší, kteří tam seděli kolem
stolu. Přestože v době „únorového vítězství“ jsem ani
nechodila s puškou kolem vchodu do fabriky, ani jsem
nezakládala akční výbory pracujících, ale jako školní dítko
jsem byla na lyžařském zájezdu v Peci pod Sněžkou a nevěděla
jsem tehdy, kdo je Klement Gottwald, považovala jsem tuto
mezigenerační výčitku za oprávněnou. Copak ta generace rodičů
opravdu nevěděla, komu tleská a co skanduje? Copak nevěděla,
že ti, co přebírají moc, jsou podvodníci a kariéristé?
Odpovědi byly váhavé: Věřili jsme jim, nabízeli zlepšení
života, báli jsme se o život a o vás, děti. Bylo to těžké
období, ale vy jste v té době nežili, tak to nepochopíte.
O pár desítek let později se ptala další generace: Jak jste
mohli mlčet, když všichni věděli, že jsou na našich hranicích
stříleni lidi, co chtějí z tohoto socialistického ráje odejít,
knihy se dávají do stoupy a další do trezorů? Proč jste
mlčeli, když učebnice pro děti vylhaně líčily Sovětský svaz
jako ráj na zemi, i když tam miliony lidí zemřely v gulagu?!
Odpovědi byly zase váhavé: Už jsme jim nevěřili, ale chtěli
jsme se mít dobře a „oni“ těm, co souhlasili, nabízeli lepší
platy, kariéru v práci, výhody, penze, léky, pojištění, a tak
jsme je volili, vyvěšovali plakáty a prapory a dělali, že nic
nevidíme a o tom všem špatném ani nevíme. Vykupovali jsme si
klid k životu a ten v duši jsme nehledali. Vy jste v té době
nežili, tak to nepochopíte.
Za pár let se zase další generace budou ptát, jak jsme mohli
kvůli tomu, že nebudeme platit třicet korun v lékárně za
recept, přehlédnout, že do popředí se zase dostávají ti,
kterých se ti nejstarší z nás tolik báli v Únoru 48. Odpovědi
budou zase váhavé: Měli jsme možnost je nevolit, protestovat,
nikdo nás neohrožoval, nikdo nepopravoval, ale my jsme v tu
chvíli viděli jenom a jenom ten okamžitý zisk. Tak nám to,
děti, promiňte! Spočítali jsme si, že si koupíme místo
poplatku jedno pivo navíc, a poslouchali jsme především ty, co
řvali nejvíce, nejdéle a ostatní překřičeli. Nezajímali jsme
se o podstatu, nepřemýšleli jsme, co se to vlastně děje, byli
jsme naštvaní, že někteří lidé kolem nás se mají lépe než my!
Měli jsme vztek na ty nové pány a chtěli jsme to někomu
osladit! Tak jsme volili tak, jak jsme volili. Vy žijete
v jiné době, tak to nepochopíte.
Kronikář Hájek z Libočan před více jak třemi sty lety napsal,
že český národ by si místo kříže na špičku kostela klidně dal
půlměsíc, anebo tam dokonce narazil půlku prasete, kdyby měl
z toho zisk. |