|
|
 Jak
tíží pocit promarněného života
Minimalistické filmy, upovídané a odehrávající v jediné
místnosti, bývaly kdysi řazeny do nezávislé tvorby. Vyhýbaly
se dramaticky vyklenutému tvaru a soustředily se na zdánlivě
bezvýznamné střípky z všednodenního života svých hrdinů.
Mexický snímek Kachní sezóna napodobuje jejich tvar,
debutující režisér Fernando Eimbcke se dokonce rozhodl užít
černobílý materiál. Ovšem nápodoba je to vědomá a hlavně umně
zvládnutá. Snímek navíc prozrazuje poučení dalšími uměleckými
trendy, zvláště absurdním dramatem, jehož klišé se vkrádají do
pozadí žánrového obrázku ze života dvou teenagerů Flama a
Moka, kteří zůstali sami v panelákovém bytě.
 Zastihujeme
je, jak se odddávají počítačovým hrám, jak se při prohlížení
alba přou o rodinné geny. Postupně přibudou další dvě postavy
– jen o málo starší sousedka Rita a rozvažeč pizzy Ulises.
Režisér dokáže všechny čtyři představitele (Enrique Arreola,
Diego Catano, Daniel Miranda, Danny Pereaová) vést k plně
autentickému ztvárnění svých postav. Dospěli k prosté,
spontánní „existenci“ přímo před objektivem kamery.
Film pojednává o zdánlivých malichernostech. Drobné konflikty
i vyjasňování postojů odkrývají různé povahové rysy, rozdílnou
vyspělost, prozrazují bezprizornost, zklamané naděje. Kachní
sezóna se na probíhající dění dívá s nepříliš znatelným
ironickým odstupem, každopádně však prozrazuje mimořádné
pochopení, které hraničí se souzněním. Dokonce vzniká prostor
pro odlehčenou sekvenci drogového opojení, kdy hrdinové užasle
hledí, jak se rozpohybovaly kachny na zavěšeném obraze –
dokonce se jim zdá, že lze do něho vstoupit jako do oživlé
scenerie lemované jezerem.
Film Kachní sezona uvede ČT 2 ve čtvrtek 12. března ve 23.20.
Jan Jaroš, filmový kritik |
