|
|
„Nikdy jsem neslyšela tolik lidí mlčet“
Česká literatura a nacistická okupace v březnu 1939 – to je
téma hned dvou pořadů, které Český rozhlas 3 – Vltava odvysílá
v souvislosti se sedmdesátým výročím vpádu německých vojsk do
českých zemí. Tématu okupace se v neděli 15. března bude
věnovat ranní Souzvuk i večerní Schůzky s literaturou.
Přinášíme pozvánky k poslechu obou pořadů.
Obloha plná havranů
 Patnáctý
březen 1939 se do dějin českého národa nesmazatelně zapsal
jako den, kdy se na základě výnosu říšského kancléře Adolfa
Hitlera z Československé republiky stal protektorát Čechy a
Morava. Čtyřiadvacet hodin ze života národa nelze však
vytrhnout z kontextu událostí, které tomuto dni předcházely
(mnichovská dohoda, postupné oklešťování svobody českých
občanů v pohraničí, odtržení Slovenska, boj československých
vojáků u Frýdku-Místku, audience prezidenta Emila Háchy a
ministra zahraničí Chvalkovského v Říšském sněmu) a které
bezprostředně po příjezdu německých vojsk následovaly.
Ve čtyři hodiny ráno podlehl prezident Hácha výhrůžkám
Hermanna Göringa, že bude Praha bombardována, a podepsal
prohlášení, podle něhož se to, co zbylo po mnichovském diktátu
z českých zemí, dostává pod „ochranu“ Německa. Už o půl hodiny
později zazněla znělka vysílání Československého rozhlasu, po
níž byl přečten rozkaz generála Syrového, který nařizoval, aby
německé armádě nekladly posádky žádný odpor. Od šesté hodiny
ranní, kdy oficiálně vstoupila německá vojska na území
republiky, začal rozhlas v pravidelných intervalech vysílat
výzvu prezidenta Háchy, aby občané zachovali klid. Atmosféru
ponížení a strachu umocňovala ještě sněhová vánice, která
zahalila obyvatelstvo do bílé tmy. Milena Jesenská ve svém
fejetonu pro Přítomnost to vystihla slovy: „Nikdy jsem
neslyšela tolik lidí mlčet.“
 Rozhlasový
pořad Obloha plná havranů s podtitulem Jeden den ze života
národa aneb 15. březen 1939 v české historii a literatuře
odvysílá Vltava v rámci Schůzek s literaturou. Kompozice z děl
prozaiků, básníků, politiků a historiků – Mileny Jesenské,
Jiřího Weisse, Olgy Scheinpflugové, Jiřího Ortena, Adolfa
Branalda nebo Jaroslava Seiferta – sleduje takřka hodinu za
hodinou události tohoto dne, v němž sehrál mimořádnou úlohu
Československý rozhlas. Zatímco Miloslav Disman připomíná
autentické prožitky rozhlasových pracovníků, vzpomínky Jiřiny
Zábranové, Věroslava Mertla a dalších svědčí o tom, jakým
způsobem působili tehdejší pedagogové na studenty a žáky.
Ponížení, které naše společnost 15. března 1939 prožívala,
zůstalo trvale uchováno v srdcích i myslích mnoha pamětníků.
Stejně jako hrdost na to, že si v této situaci dokázali
uchovat obyčejnou lidskou důstojnost.
Pořad vysílá stanice ČRo 3 – Vltava v neděli 15. března ve 20
hodin.
Místo jmen říkáme zájmena
Česká poezie hodná toho označení v temných časech kolem 15.
března 1939 nehledala žádné „unikavé přeludy“. Postavila se
tvrdým danostem čelem. V prvních dnech, týdnech a měsících
okupace bylo napsáno mnoho básní čerpajících z bezprostředního
prožitku katastrofy národa a světa, vzpurných veršů otevřeného
vzdoru a odporu. Ale pochopitelně jen velmi málo takových
textů proklouzlo úzkým koridorem stále ostražitější okupační i
protektorátní cenzury. Mnohé z nich si čtenáři mohli přečíst
až v knížkách vydaných po válce.
 Ale
básníkům, kteří hodlali vyjádřit svůj vztah k dobové situaci a
odzrcadlit její duchovní tvář, se stále ještě nabízela celá
rozlehlá krajina podobenství, významových šifer, alegorických
jinotajů a symbolů. A toto území – území metafor, obrazných,
nepřímých pojmenování – bylo přece vždycky poezii vlastní,
byla to odjakživa její doména! Mnozí čeští básníci dokázali
tehdy těchto prostředků využít nejen s velkou vynalézavostí,
ale i s neobyčejnou výrazovou silou. „Místo jmen říkali
zájmena“ a jejich „básně s dvojím dnem“ probouzely a pěstovaly
i ve svých vděčných čtenářích schopnost číst mezi řádky, a ti
si ji záhy rádi osvojili – ostatně málokdy asi byla u nás
vnímavost k významovým podtextům citlivější a vyspělejší.
I tak však k mnohým takovým textům bylo třeba značné autorské
i vydavatelské odvahy. Připomenout lze snadno dešifrovatelné
jinotaje apokalyptických vizí poem Vladimíra Holana a z nich
především Snu, ale třeba i některé básně z ještě legálně
vydané sbírky Vítězslava Nezvala Praha s prsty deště.
 Poněkud
jinak reagovali na situaci počátku okupace a krátce poté i na
rozhoření světového válečného konfliktu mladí básníci. Čtrnáct
z nich se sešlo pod patronací Václava Černého na stránkách
Jarního almanachu básnického 1940 a byli mezi nimi mimo jiné
Jiří Orten, Kamil Bednář, Josef Kainar, Ivan Blatný, Hanuš
Bonn, Oldřich Mikulášek, Jiří Daniel, Lumír Čivrný či Klement
Bochořák. Byli různí a na každého z nich čekal jiný osud
lidský i básnický, ale v jednom se tehdy shodli: byla to
lhostejnost, ne-li vyslovená nechuť vůči jakýmkoli ideologiím
a sociálním programům a utopiím, a zároveň potřeba tváří
v tvář silám zkázy „vybudovat novou představu člověka,
vytvořit nové pojetí lidství“, jak to formuloval Černý.
Pořad s názvem Místo jmen říkáme zájmena zazní v pravidelném
vltavském Souzvuku v neděli 15. března v 9.30.
Marie Valtrová, publicistka
Rudolf Matys, básník a publicista |
