|
|
 Zeurítia
brasileira
Nejnovější nahrávkou vydavatelství Animal Music, orientujícího
se na projekty nejmladší české jazzové generace, je sólová
deska zpěvačky Venduly Šmoldasové vystupující pod uměleckým
jménem Zeurítia. Label, který loni přišel například s
ambiciózním albem kvintetu Vertigo a hostující Doroty Barové
nebo s autorskou novinkou kytaristy Davida Dorůžky, tak
rozšířil svůj katalog o písně klasiků brazilské bossa novy v
pestrém a moderním aranžmá, nadto nazpívané bezvadnou
portugalštinou.
Vendula Šmoldasová začínala s operním zpěvem, ve čtrnácti
letech se ale dostala na pražskou Konzervatoř Jaroslava Ježka
a ve studiích pokračovala i na Vyšší odborné škole, kde
navštěvovala jazzové oddělení vedené vyhlášeným kontrabasistou
Jaromírem Honzákem. První koncertní zkušenosti sice získávala
coby bluesová zpěvačka – po boku v Praze zdomácnělého
chicagského kytaristy Reného Trossmana, ale jazz v jejím
případě zvítězil i napodruhé. Ještě na škole se seznámila se
svým budoucím manželem, kytaristou Liborem Šmoldasem, výraznou
tváří pražské jazzové komunity, který se stal i jejím
nejbližším spolupracovníkem. Člen formace Ondřeje Pivce a šéf
zbrusu nového Libor Šmoldas Quartetu nakonec produkoval její
eponymní debut a je také autorem aranží všech písní.
 Repertoár,
který společně s bubeníkem Tomášem Vokurkou, perkusistou
Milošem Dvořáčkem a polskými muzikanty Michalem Tokajem
(piano) a Michalem Baraňskim (basa) ve studiu Svárov natočili,
odráží zpěvaččino současné směřování. Skladby Carlose Lyry,
Dorivala Caymmiho, ale především Antonia Carlose Jobima, který
společně s Joao Gilbertem, ale i s americkým jazzmanem Stanem
Getzem bossa novu na začátku šedesátých let proslavili po
celém světě, si Zeurítia zamilovala – ale to by bylo málo.
Podstatnější je, že její projev působí současně přirozeným i
poučeným dojmem, že její latina je osobitá i autentická
zároveň.
Milan Šefl
Foto Ondřej Košík |
