|
|
 Jan
Halas, publicista
To jsem si zase početl
Už jsem se na tomto místě jednou přiznal, že na internetových
stránkách občas zabloudím na obrysokmenové řádky, kde se často
objevují vzácná literární jména a z jejich per hlubokomyslná
hodnocení stavu současné české kultury. Je mi jasné, že je to
poněkud perverzní, hrabat se v tom zapšklém pařeništi
zhrzených celebrit, vyhnaných z ukradeného dobříšského
pelechu. Je to ale zajímavé tím, jak se dlouholetí hrobníci
české kultury pokoušejí představovat jako její jediní
pěstitelé a ochránci. Je až komické, jak pracují s některými
pojmy. Považují se dokonce za levicové umělce. Nevím, co je
levicového na vyvolávání ducha policejně represivního přístupu
státu ke kultuře, ale budiž. Z článku básníka Karla Sýse
v prvním letošním čísle Obrysu-Kmene však vyplývá, že již brzy
hodlá spolu se svými kamarády určovat, co je v Čechách
kulturní a co ne. Vrozený kultivovaný cit mu našeptává něco
v tom smyslu, že hladovým čtenářům jejich tvorby už dochází
trpělivost.
Tomu ovšem nerozumím. Vždyť jim přece nikdo nebrání
v publikování pokrokových literárních děl. Jen ty fronty před
knihkupectvími se nějak netvoří, když takový vzácný klenot
vyjde. Faktem zůstává, že náklady třídně uvědomělých děl
nejsou takové, na jaké byli zvyklí a podle toho také vypadají
autorské honoráře. Do rozhlasu se s podobnými díly také špatně
proniká. Proč? Na to je odpověď velice jednoduchá, je však
pravděpodobně nutné ji neustále opakovat. Stanice Vltava,
která je stanicí kulturní, musí (vyplývá to ze zákona) vysílat
opravdovou literaturu a nerozlišovat, zda si říká levicová
nebo pravicová. Opravdová literatura se ostatně takovými
vágními přívlastky nezdobí. Neexistuje literatura dejme tomu
katolická nebo komunistická, existují jen spisovatelé, kteří
jsou katolíky nebo komunisty.
Jde jen a jen o to, aby to byli spisovatelé.
Že komunistických spisovatelů ve vysílání ubylo je zcela
logické. Ubylo jich úměrně tomu, jak ubylo gramotných
komunistů. Tato ideologie se ukázala jako lidstvu krajně
škodlivá a spisovatelé jsou (nebo by aspoň měli být) citliví
lidé. Nacismus a komunismus působí jako virová onemocnění,
vrací se stále v epidemické formě a působí na určité (zejména
inteligencí nenavštívené) vrstvy obyvatelstva. Gramotnost
v těchto vrstvách není vysoká, ale najdou se v jejich řadách i
takoví jedinci, kteří jsou puzeni k sepisování. Demokratický
systém produkuje obrovské množství nerecyklovatelného
kulturního odpadu. To je víc než jasné. Práce redaktorů, i
těch rozhlasových, tkví pak často v nepříjemné práci –
vyhledávání perel v hnoji. Mnoho literátů se v minulých dobách
domnívalo, že tento hnůj nacismus nebo komunismus razantně
vymete a bude dobře. Nestalo se tak. Část hnoje i s perlami
byla vymetena, „čistý“ hnůj byl vyzvednut na oltář.
Opěvovatele starých pořádků není třeba okřikovat. Ať píší,
psaní čistí žlučovody.
Není jich mnoho, ale jsou. Je tedy asi nutné občas se podívat,
co dělají. |
