|
|
 Rudolf
Křesťan, publicista
Čí, čí, čí je výročí?
Kdyby Adam a Eva měli v ráji kalendář, nebylo by v něm
upozornění ani na jedno jedinké výročí. Dějepis byl zatím
prázdný a nebylo co jubilejně připomínat.
Bitvy se chystaly teprve strhnout, státy zrodit, vynálezy
vynalézt a atentáty se stát. Postupně měly být založeny
univerzity, vytvořeny zápalky a taky minimax, dobyty póly,
rozpoutány revoluce a zkonstruována podprsenka. Také všechny
kontinenty teprve čekaly na objevení, aby války mohly být
světové. Do hry ještě nevstoupila Maggi kostka ani ta
Rubikova. Nebyly ustanoveny rozličné mezinárodní dny jako
třeba Den ztracených ponožek.
Na počátku lidstva byl kalendář podobný novému bytu před
nastěhováním. Teprve následně se krok za krokem
začínala jednotlivá data naplňovat významnými událostmi. Začal
proud dějin směřující k osídlení všech 365 kalendářních
kamrlíků. Uchazečů o ubytování v nich průběžně přibývalo.
Množství kandidátů sílilo rok za rokem a století za stoletím.
Je tomu tak dodnes. V rozpětí kalendáře už není jediný den,
který by nebyl obydlený významnou událostí.
Je plno – až přeplněno.
Ověřil jsem si to v průběhu let při svém občasném moderování
rozhlasových nedělních Dobrých jiter. Ať jsem vysílal, kdy
jsem vysílal, vždycky na ten den připadalo několik výročí. Už
jsem se smířil s tím, že po připomenutí některého z nich
dostávám posléze dopisy s výtkou, že jsem trestuhodně opomněl
jiné jubileum, které připadalo taky na tentýž den.
Historie byla a je pěchována událostmi. Stalo se civilizačním
zvykem, že na ně posléze pak mediálně vzpomínáme v rámci
výročí. Je to celosvětově přijatý princip. Jen jihoameričtí
indiáni se mu vymykají: věří v průběžné vzpomínání.
Vzhledem k faktu, že stále se odehrávají nové a nové události,
které budou mít v budoucnu taky svá výročí, je na místě se
zeptat, zda nás bobtnající množství jubileí záhy nezavalí.
Vedle přibývajících novodobých událostí kandidujících do
seznamu výročí je radno uvést, že průběžně přicházejí na svět
i další a další skladatelé, vynálezci, spisovatelé, sportovci,
vědci, malíři, filozofové a komikové. Nejvýznamnější z nich
pak jednou budou mít nepochybně čáku na zařazení do oficiálně
sestavovaných seznamů jubileí význačných osobností.
Už stojí ve frontě.
V kalendáři jubileí dějinných i osobních začíná být tlačenice.
Logicky. Minulá výročí zůstávají a postupně k nim přibývají
čerstvá další. Vrší se na ta předchozí. Nejen to. U významných
osobností je ve hře jak datum jejich narození, tak i
připomínaný den úmrtí. Tedy dvě výročí. Někdy by to mohla být
teoreticky dokonce data čtyři! Mám na mysli historické
osobnosti, které se narodily a zemřely ve dvojakých datech
bývalého juliánského a následného gregoriánského kalendáře.
Vzhledem k narůstajícímu množství výročí už nemůže být záplava
významných událostí a bytostí připomínána každoročně, takže
dochází k mediálnímu filtru v podobě jubileí kulatých. Ani tak
se však na všechny nedostane. Zjevné přibývání takových či
onakých jubileí mě přivádí k myšlence, že by zřejmě nebylo od
věci, kdyby byla založena nějaká speciální rozhlasová,
případně televizní stanice právě s tímto zaměřením.
Domnívám se, že takové vysílání by mohlo být všestranně
zajímavé. Kromě jiného proto, že by se dostalo i na méně
exponovaná výročí. Ta nemají v současných médiích téměř žádnou
šanci. Neobstojí v konkurenci s oficiálními jubilei uváděnými
povětšinou stejnostejně ve všech novinách, časopisech, na
rozhlasových vlnách a na obrazovkách.
Při veškerém respektu k předním výročím se domnívám, že i
spousta dalších událostí a lidí by si zasloužila připomenout,
podobně jako to v Toulkách českou minulostí dokázal Petr
Hora-Hořejš. Velké dějiny obdivuhodně skloubil s těmi drobnými
a nedošlo k nižádnému vykloubení, naopak.
V naší historii – i nedávné – je mnoho osobností, o nichž se
neprávem říká, že jsou „pouze regionálního významu“. Přitom by
si zasloužily pozornost celostátní. Kdyby nově vzniklá
specializovaná televize či rozhlas soustředily svou pozornost
kromě jiného na celou šíři rozličných výročí včetně těch
takzvaně místních, nepochybuji, že by bylo co poslouchat a na
co koukat.
Mějte si mě za dětinu, ale věřím v možnosti takto zacíleného
média. Domnívám se, že jeho posláním by mohlo být i poselství,
že dějiny nevytvářejí pouze jedinci v prvním sledu, nýbrž i ti
ve druhém a třetím.
Vysílání by mohlo být poučné a výchovné i pro nejednoho
naivku, který se domnívá, že hodiny světa začaly tikat teprve
jeho vlastním narozením. To by si právem mohl myslet leda tak
úvodem zmíněný Adam, případně jeho žebrem klonovaná Eva.
Eventuálně ještě některé další bytosti ze šera dávnověku –
včetně slovutného Metuzaléma, o němž praví kniha Genesis, že
se dožil 969 let.
Kdo ví, možná právě vědomí zmíněného optimistického věkového
údaje vedlo jednoho současného publicistu k následující
svérázné formulaci. Úvodem článku, který věnoval výročí
francouzského malíře z 19. století, napsal, že chce
připomenout jeho „nedožité 150. narozeniny“. |
