|
|
 Ivan
Kraus, spisovatel
Horká linka
Počítač oznámil poruchu. Potom pípnul a sdělil mi roztřeseným
písmem, že se mám obrátit na podnik, v němž jsem ho koupil.
Vytočil jsem telefonní číslo. Po krátké hudební předehře se ve
sluchátku ozval ženský hlas.
„Pokud voláte poprvé, stiskněte laskavě dvojku. Voláte-li
podruhé, zmáčkněte jedničku. Voláte-li kvůli minulému
telefonátu, volte trojku. Jestliže jste dosud nikdy nevolal,
zvolte čtyřku a počkejte, až vám některý z našich zaměstnanců
bude k dispozici.“
Po několika jemných valčících se ozvala slečna. Požádala mne o
několik informací. Nadiktoval jsem jí jméno, adresu, telefonní
číslo a typ počítače. Dále ji zajímalo datum a místo nákupu a
číslo výrobku. Nabídl jsem jí i datum svého narození. Neměla o
ně zájem. Víc ji zajímalo, proč jsem si koupil právě tuto
značku. Jestli na mne zapůsobila reklama v tisku, v rozhlase
nebo v televizi. Jestliže mi tip k nákupu dal známý, kolik je
mu let? Jaký má počítač?
Vše si poznamenala do podnikového počítače, který byl na
rozdíl od mého zřejmě v pořádku. Nakonec mi sdělila zákaznické
číslo pro kolegu na horké lince. Popřála mi hezké odpoledne a
rozloučila se.
Horká linka byla obsazena. Vyslechl jsem několikrát brazilskou
sambu. Zároveň mne nějaká žena žádala, abych měl strpení. Měla
hlas jako brazilská tanečnice. Po třech sambách a jedné rumbě
se se ozval odborník.
„Máte počítač před sebou?“ zeptal se.
Řekl jsem, že ho mám ve vedlejším pokoji. Francouzský technik
si povzdychl nad mou nešikovností a popřál mi příjemný den.
Bylo to vhodné přání, protože zbytek odpoledne jsme se ženou
stěhovali nábytek, abychom pro počítač udělali místo u
telefonu. Zahřál jsem se stěhováním natolik, že jsem se
rozhodl zavolat znovu horkou linku až druhý den.
Už od rána však byla obsazena. Vyslechl jsem část Carmen a
hodně tanga.
Když se mi konečně podařilo navázat spojení, sdělila mi
slečna, patrně sboristka, že všichni technici jsou zaměstnáni
(zřejmě odklízením jevištních kulis) a že se mi některý z nich
ozve, jakmile bude volný. Po několika kalypsech na mne přišla
řada.
„Podívejte se, jestli elektrický kabel počítače a kabel
monitoru jsou správně zastrčeny do zástrčky," žádal mne přísně
technik.
Položil jsem sluchátko a šel jsem to udělat.
„Co to bylo za zvuk?“ ptal se, když jsem vylezl celý udýchaný
zpod stolu.
„Náš pes. Seděl u zástrčky. Chtěl se mazlit.“
Muž si oddychl. Zřejmě se obával, že mlaskavý zvuk vydával
počítač. Pak mne požádal, abych stroj zapnul. Udělal jsem to,
ale vtom nás přerušili. Vytočil jsem znovu číslo. Bylo
obsazeno. Když jsem se konečně dovolal, řekl mi ženský hlas,
že linka je přetížena. Pokud volám poprvé, mám stisknout
dvojku, volám-li podruhé, jedničku, volám-li kvůli minulému
telefonátu, mám volit trojku, jestliže jsem ještě nikdy
nevolal, mám vytočit čtyřku. Protože jsem volal kvůli minulému
telefonátu, zmáčkl jsem trojku. Svěží ženský hlas mi
poblahopřál ke správné volbě a sdělil mi, že počet telefonát?
kvůli minulým telefonátům je bohužel tak velký, že není možno
mne spojit. Mohu však stisknout čtyřku. Udělal jsem to a
dozvěděl jsem se, že můj telefonát je zaregistrován. Budu
spojen hned, jakmile to bude možné.
Po půlhodině se ozvala nachlazená slečna. Požádala mne, abych
jí řekl své jméno, adresu, telefonní číslo, značku a typ
počítače, datum a místo nákupu, číslo výrobku. A tak dále.
Řekl jsem jí, že tyto informace jsem už sdělil její kolegyni,
která mne vysloveně žádala o to, abych nic neprozradil její
spolupracovnici.
„Kdo vám to řekl?“ ptala se užasle.
Řekl jsem, že jméno slečny nesmím prozradit, protože by mi pak
mohli za trest vypnout proud.
Hned potom jsem praštil telefonem.
Vykouřil jsem cigaretu (která byla okamžitě k dispozici),
vytočil číslo a stiskl rovnou trojku. Počet telefonátů kvůli
minulým telefonátům byl tak velký, že jsem stačil vykouřit tři
cigarety. Pak se konečně ozval odborník. Požádal mne, abych
opět zkontroloval kabely. Když jsem to udělal, dal mi další
povel.
„Klepněte…“ pravil.
Pak nás znovu přerušili.
Zahodil jsem sluchátko a šel jsem k sousedovi.
Ačkoli jsem si jist, že odborník neměl na mysli tohle
zaklepání, mohu ho každému, kdo nechce ztrácet čas s horkou
linkou, vřele doporučit.
Zaklepejte na sousedovy dveře.
Při troše štěstí vám otevře inženýr, průmyslovák, student nebo
technik.
Pokud nemá zrovna problém se svým vlastním počítačem, určitě
vám pomůže. |
