|
|
 Odolat
rzi
Nebýt zákeřné choroby dožila by se v červnu tohoto roku
padesátky jedna z nejosobitějších českých zpěvaček posledních
dekád Zuzana Navarová. Předpokládejme, že se to smutné výročí
neobejde bez vzpomínkových článků, pořadů a snad i nějakého
toho výběrového cédéčka. Na písničkářku neobyčejně vysokého
intelektu, vytříbené pěvecké techniky a svébytného poetického
slovníku však můžeme vzpomínat i s knížkou v ruce. Publikaci s
názvem Ne, Nerez nerezne sepsal jeden ze zakladatelů skupiny,
v níž na sebe Navarová prvně výrazně upozornila, kytarista,
skladatel, textař a zpěvák Zdeněk Vřešťál.
Příběh Nerezu je krátký, ale v kontextu české hudební scény
nepřehlédnutelný. Není mnoho kapel, které by se staly legendou
prostřednictvím pouhých tří studiových alb. Latinskoamerické
rytmy se v její tvorbě potkávaly s domácí folkovou tradicí i
ohlasy poučeného rocku pro dospělé, jak se v osmdesátých
letech také říkávalo tvorbě Petera Gabriela a Stinga. Kapela,
jejíž zánik předznamenala skutečnost, že své nejzralejší album
natáčela v době, kdy v Československu padl režim, a které se
dostalo na trh přesně v okamžiku, kdy mohlo jen málokoho
zajímat, je však atraktivní dodnes – jak dokládá například
nedávné souborné vydání všech jejích nahrávek, zpěvníku a
klipů na 3CD Bastafidli. A vlastně není divu, velká část písní
kultivovaného vysokoškolského tria působí opravdu
nerezavějícím dojmem.
O skupině, jež i vlivem nešťastných okolností získala takřka
kultovní status, se dá jen těžko napsat něco nového. Knížka
Zdeňka Vřešťála to víceméně potvrzuje, ke cti autora je ovšem
třeba poznamenat, že zmíněnému úskalí statečně čelil. Vedle
popisu klíčových událostí z historie kapely a nástinu
okolností vzniku často již zlidovělých písní nabízí i
populární historky ze zákulisí koncertních turné (zvláště
epizody ze svazácké výpravy na Kubu pobaví…), řadu málo
známých fotografií, vtipně pojaté záhlaví jednotlivých kapitol
i kvalitní typografii Ivana Prokopa. Další kvalitou titulu (a
také zdůvodněním, proč o něm píšeme právě v této rubrice) je
jeho „multimediální“ rozměr – zásadní i bizarní nahrávky a
data Vřešťál ilustruje odkazy na velmi funční web Nerezu.
Čtené tak lze konfrontovat se slyšeným a vesměs je to zajímavá
zkušenost.
Nakladatelství Galén pokračuje nerezovskými memoáry v mapování
historie českého písničkářství. Vedle zpracování osudů
představitelů sdružení Šafrán, Klimtova životopisu Karla Kryla
nebo Bezrova rozhovoru s Vlastou Třešňákem působí Vřešťálova
kniha spíše nenápadně. Čtenáře si ale jistě najde.
Milan Šefl |
