|
|
 Jaromír
Štětina, senátor a novinář
Jak jsem zvítězil v evropských volbách
Režisér Martin Mahdal pojal před více než pěti lety
podivuhodný záměr – natočit film o poslanci či senátorovi,
který vyletí hvězdně a náhle do vysoké parlamentní politiky.
Dramaturgický plán je prostinký: postupně, po celou dobu
mandátu onoho vítěze voleb sledovat a zjišťovat, jak jej pobyt
v politické věži ze slonoviny mění. Co to udělá s jeho
myšlením, charakterem, vztahem ke světu, k přátelům, k sobě
samému.
Shodou okolností jsem se v roce 2004 stal režisérovou obětí
já. Pět let mne rejža mučí, páčí ze mě slova a nečekaně se
objevuje tam, kde bych ho nečekal. Dokumentaristé takovému
dlouholetému shromažďování materiálu říkají sběrák. Vydatně se
režisér vyřádil, když jsem za nové hnutí Starostové a
nezávislí kandidoval do Evropského parlamentu. Naposledy pak
natáčel v hospodě U Karlínského přístavu v Praze. Tam náš
volební štáb čekal na volební výsledky. Kamery hučely nad
obrazovkami, kde naskakovaly cifry volebního sčítání.
Kolem jedenácté večer bylo jasné, že europoslancem nebudu.
Sběrák měl být obohacen o zlatý hřeb: zklamaná tvář
poraženého. Hřeb se nekonal neboť se nemohl konat; hlavou mi
táhlo něco jiného. V té karlínské přístavní krčmě jsem si
v onom okamžiku silně uvědomil myšlenky, které mne v době
kampaně napadaly.
Kolikrát jsem v těch týdnech pocítil podivné lechtání u
bránice, teplé vzrušení a bušení krve, když jsem si říkal:
„Budeš jeden z evropských poslanců. Jeden ze sedmi set
osmdesáti lidí, kteří představují skoro půl miliardy
Evropanů.“ Myšlenku jsem zapuzoval, analyzoval ji jako
nepatřičnou a zbytečnou. Nicméně onen temný našeptávač mi
stále vnucoval: „Z půl miliardy lidí půjdeš do Bruselu právě
ty. Budeš Hlavní Evropan.“
A ještě další vnuknutí, kterému jsem se nedokázal bránit:
„Budeš mít peníze, víc peněz, hodně peněz.“ Kolikrát jsem se
během kampaně přistihl, jak propočítávám, kterak s oním
europoslaneckým balíkem naložím.
Odporoval jsem našeptávači, že mám v plánu v Bruselu to či
ono, že mi europoslanectví otevře cestu k zahraničně
politickým koncepcím, které nosím léta v hlavě. Že budu
užitečný. Lákadla moci a peněz však byla mefistofelsky vlezlá.
Celou dobu kampaně jsem nevěděl, jestli se jim dokážu ubránit.
V počítači v karlínském restaturantu naskočily definitivní
cifry a já pocítil nesmírnou úlevu. Uhnul jsem našeptávači a
až na další jsem zvítězil nad dramaturgem, který se rozhodl
dokázat, jak vrcholná politika člověka zkroutí jako věchýtek
utkaný z pokušení. |
