Číslo 27 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s dirigentem.
Christophem von Dohnányim.

 

 

 

 

 

 


O donkichotské umanutosti

Názorným příkladem nezastupitelnosti televize veřejné služby se stala na přelomu letošního května a června premiéra desetidílné rekonstrukce „procesu s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové“. Pod názvem Proces H ji přesně ve výroční dny justiční vraždy zinscenované v roce 1950 komunistickou diktaturou uvedl druhý program České televize.

Bezprostřední mediální ohlas autentické obžaloby někdejších komunistických vrahů celkem (ne)logicky ovládla příznačná reakce jejich dnešních pohrobků. Spíš než agentem Falmerem zneužitá příležitost zviditelnit se v předvolebním čase si zasloužil pozornost výkon autora námětu, scénáře a režiséra celého projektu, Martina Vadase. Způsob, jakým se mu podařilo zachovat sílu šesti a půl hodiny dochovaného záznamu, a přitom výsledek proměnit v sugestivní výpověď nejen o principech fungování zločineckého režimu, ale i o konkrétních lidských osudech, je vskutku nevídaný.

Proces H poskytl sugestivní výpověď nejen o principech fungování zločineckého režimu, ale i o konkrétních lidských osudechPotřeba vyrovnání se s totalitní minulostí patří už téměř dvacet let k evergreenům nejrůznějších diskusí i politických proklamací. Teoretické uznání dodnes nesplaceného dluhu, který máme vůči obětem komunistické totality, však zdaleka neznamená, že bychom o jeho zapravení nějak zvlášť usilovali. I v praxi České televize mají splátky většinou podobu souboje donkichotské umanutosti jednotlivců s netečnou institucí, jejímž nejvyšším zákonem je zaběhané vysílací schéma a scestná honba za sledovaností. Idealisté z rodu Kristiny Vlachové či právě Martina Vadase, kteří navzdory okolnostem – a často dokonce za vlastní peníze – zachraňují pamětnická svědectví, nenávratně mizející v orwellovské „jámě pamětnici“, by mohli vyprávět. Nepochopitelný a ničím neospravedlnitelný fakt, že dokumentární cyklus Proces H není veřejnosti k dispozici v internetovém archivu pořadů České televize, je víc než výmluvná.

O tom, jak v praxi dopadá onen proklamovaný celospolečenský zájem o zúčtování s komunistickou minulostí, ostatně vypovídá i aktuální volba možného nástupce předlistopadového soudruha Jiřího Janečka na postu ředitele České televize. Zatímco Martin Vadas neprošel ani prvním kolem volby, do užšího výběru pěti kandidátů vybrala „dobrá rada“ vedle Jiřího Janečka i přízračnou Janu Bobošíkovou, kterou v minulých prezidentských volbách chtěla usadit na Hrad právě KSČ(M)...

Jan Svačina, publicista



  Vždyť jsou to jen soumaři
  Jak to vidí
 
   Kratochvilův totalitní lis

   Pořiďte si
 
   Josef Suk jubilující
   Téma