|
|
O donkichotské umanutosti
Názorným příkladem nezastupitelnosti televize veřejné služby
se stala na přelomu letošního května a června premiéra
desetidílné rekonstrukce „procesu s vedením záškodnického
spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové“. Pod
názvem Proces H ji přesně ve výroční dny justiční vraždy
zinscenované v roce 1950 komunistickou diktaturou uvedl druhý
program České televize.
Bezprostřední mediální ohlas autentické obžaloby někdejších
komunistických vrahů celkem (ne)logicky ovládla příznačná
reakce jejich dnešních pohrobků. Spíš než agentem Falmerem
zneužitá příležitost zviditelnit se v předvolebním čase si
zasloužil pozornost výkon autora námětu, scénáře a režiséra
celého projektu, Martina Vadase. Způsob, jakým se mu podařilo
zachovat sílu šesti a půl hodiny dochovaného záznamu, a přitom
výsledek proměnit v sugestivní výpověď nejen o principech
fungování zločineckého režimu, ale i o konkrétních lidských
osudech, je vskutku nevídaný.
 Potřeba
vyrovnání se s totalitní minulostí patří už téměř dvacet let k
evergreenům nejrůznějších diskusí i politických proklamací.
Teoretické uznání dodnes nesplaceného dluhu, který máme vůči
obětem komunistické totality, však zdaleka neznamená, že
bychom o jeho zapravení nějak zvlášť usilovali. I v praxi
České televize mají splátky většinou podobu souboje
donkichotské umanutosti jednotlivců s netečnou institucí,
jejímž nejvyšším zákonem je zaběhané vysílací schéma a scestná
honba za sledovaností. Idealisté z rodu Kristiny Vlachové či
právě Martina Vadase, kteří navzdory okolnostem – a často
dokonce za vlastní peníze – zachraňují pamětnická svědectví,
nenávratně mizející v orwellovské „jámě pamětnici“, by mohli
vyprávět. Nepochopitelný a ničím neospravedlnitelný fakt, že
dokumentární cyklus Proces H není veřejnosti k dispozici
v internetovém archivu pořadů České televize, je víc než
výmluvná.
O tom, jak v praxi dopadá onen proklamovaný celospolečenský
zájem o zúčtování s komunistickou minulostí, ostatně vypovídá
i aktuální volba možného nástupce předlistopadového soudruha
Jiřího Janečka na postu ředitele České televize. Zatímco
Martin Vadas neprošel ani prvním kolem volby, do užšího výběru
pěti kandidátů vybrala „dobrá rada“ vedle Jiřího Janečka i
přízračnou Janu Bobošíkovou, kterou v minulých prezidentských
volbách chtěla usadit na Hrad právě KSČ(M)...
Jan Svačina, publicista |
