|
|
BROLN nabírá druhý dech
Když si připomínáme hudební tělesa svázaná zprvu
s československým, nyní s Českým rozhlasem za osmdesát šest
let jeho existence, povšimneme si, že mnohá byla známější pod
zkratkou, za níž si jen málokterý posluchač vybavil úplný
název. Jako první – pouhé dva roky po vzniku domovské
instituce – byl v roce 1925 založen SOČR (Symfonický orchestr
Československého rozhlasu) pokrývající sféru takzvané vážné
hudby. Stále vzrůstající posluchačská obliba populární hudby
inspirovala v roce 1960 vznik TOČR (Tanečního orchestru
Československého rozhlasu) a v jeho rámci o tři roky později i
jazzovou odnož JOČR (Jazzový orchestr Československého
rozhlasu).
V brněnském studiu, které si své pětaosmdesátiny připomíná
letos, se v roce 1952 při zrodu myšlenky na první
profesionální těleso pokrývající pravidelné hudební vysílání
na rozhlasových vlnách z Brna vcelku logicky vycházelo ze
širokého a bohatého zázemí moravské lidové hudebnosti
v rozmanitých folklorních oblastech i z potenciálních priorit
moravských rozhlasových posluchačů; tak vznikl BROLN, tedy
Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů. BROLN nebyl
prvním profesionálním souborem svého druhu u nás – existoval
již Československý státní soubor písní a tanců (od roku 1948)
a na Slovensku SĹUK (Slovenský ludový umelecký kolektív),
nicméně na rozdíl od obou zmíněných souborů logicky preferoval
hudební složku.
Generace zakladatelů
 Se vznikem BROLNu bývá právem spojováno jméno dramaturga
Jaroslava „Cardy“ Juráška; právě on v Československém rozhlase
v Brně založil Redakci lidové písně a hudby (1951) a ihned
začal prosazovat vznik profesionálního rozhlasového orchestru
stejného zaměření. Stal se prvním uměleckým vedoucím BROLNu a
tuto práci s radostí a zaujetím vykonával patnáct let. V roce
1967 byl jmenován ředitelem Čs. rozhlasu v Brně, o tři roky
později pak byl v rámci normalizace z funkce i z rozhlasu
vyhozen; jeho typické, dobře rozpoznatelné hudební úpravy
zůstaly ovšem na repertoárovém listu BROLNu doposud (ty
nejkrásnější vyšly na CD Pantonu Píseň písni ustýlá v roce
1995, k Juráškovým sedmdesátinám).
Juráškovým souputníkem v úsilí o založení BROLNu byl
etnomuzikolog, také ovšem vynikající zpěvák a tanečník rodem
z Horňácka Dušan Holý; vystudoval národopis a hudební vědu na
Filosofické fakultě brněnské university a práce odborného
poradce BROLNu v Československém rozhlase byla jeho prvním
zaměstnáním ještě během studií. Od startu BROLNu též
spoluvytvářeli jeho dramaturgii hudební redaktoři Antonín
Jančík (do roku 1971) a Jaromír Nečas (1952–1985; s BROLNem
volně spolupracuje dodnes).
Zpočátku byl početní stav „zaměstnanců“ BROLNu (a tedy
Československého rozhlasu) zhruba podobný dnešnímu – necelou
desítku stálých muzikantů doplňovaly pro jednotlivé koncerty a
nahrávky výpomocní muzikanti, především studenti konzervatoře,
JAMU a hráči brněnských symfonických orchestrů. Tehdejší
student houslové hry, pozdější primáš BROLNu Bohumil Smejkal
si to pamatoval takto: „Bylo zapotřebí obstarat nájemné
muzikanty pro nahrávku lidových písní odkudsi ze Slovenska –
takže náhončí, což byl jistý pan Petr, si na mě počkal na
konzervatoři v kanceláři a za tři dny jsem poprvé nahrával
v rozhlase s BROLNem. Nakonec se ta spolupráce protáhla na
sedmnáct let.“
Primáši a jejich hity
 Hrál se převážně repertoár původem z moravských regionů, ale
brzy se hledala inspirace i na Slovensku a v Čechách. První
primáš BROLNu – ještě hudební amatér – byl valašskomeziříčský
rodák Vladimír Meloun (zemřel letos 22. června v nedožitých 83
letech); postupně se orchestr rozšiřoval (až na násobky
běžného obsazení cimbálové muziky) a na postu primáše
dominovali výteční profesionálně školení houslisté, jejichž
herní styl výrazně profiloval hudební tvář BROLNu – Bohdan
Warchal, Zdenek Nečesánek, Bohumil Smejkal, Radek Zapletal,
Jan Kružík, Jindřich Hovorka (bezkonkurenčně nejdéle: v letech
1969 až 2006). Jejich špičkové výkony dodatečně zachytila mj.
CD Primáši BROLN a jejich hity (ČRo Brno 1997), resp. Ne tenkú
strunečku – Bohumil Smejkal a jeho husličky (Radioservis
2001).
Zároveň se ovšem udržovala praxe takzvaných hostujících
primášů – na jednotlivé koncertní či nahrávací cykly byly
zvány významné primášské osobnosti z regionálních muzik,
kupříkladu strážnický Vítězslav (Slávek) Volavý,
uherskohradišťský Jaroslav Staněk, horňácký Josef (Jožka,
Jožena) Kubík, jeho následovník Martin Hrbáč nebo myjavský
Samuel (Samko) Dudík a jeho syn Miroslav (Miro). Stále více se
však vůči neškoleným lidovým hudebníkům hrajícím často bez
not, improvizovaně, jen v naznačeném harmonickém rámci
prosazovali interpreti náročných komponovaných hudebních
úprav, nehratelných bez profesionální průpravy a dlouhodobého
nácviku.
BROLN se tak poněkud vzdaloval od svých inspiračních zdrojů
v lidové hudbě; Bohumil Smejkal vzpomíná: „Samko Dudík mě
naprosto fascinoval – jeho myjavské Primášské noty jsem si
přál umět zahrát jako on, s lehkostí, bravurou a s nádhernou,
neopakovatelnou barvou tónu. Zásluhou ortodoxního folkloristy
Dušana Holého jsme nahrávali i s legendárním Joženou Kubíkem;
ale když jsme pak ty ‚jeho‘ písničky hráli bez něj, měli jsme
tendenci je polepšovat, učesat. Ještě jsem z toho tenkrát
neměl rozum – to až mnohem později jsem pochopil, že jsem měl
poslouchat a učit se, a ne míchat návyky školeného hudebníka
do lidové muziky.“
Zpěváci a zpěvačky
Základní koncepce orchestru, jak ji zamýšleli Carda Jurášek
s Dušanem Holým, počítala s občasnou i trvalou spoluprací se
zpěváckými osobnostmi různých regionů; tak se s BROLNem
proslavili Jarmila Šuláková (čerstvá – v obou významech slova
– osmdesátnice s BROLNem dodnes hostuje), Boženka Šebetovská,
Věra Příkazská, Věra Domincová, Vlasta Grycová, bratři Dušan a
Luboš Holí, Jožka Severin, Zdena Hovorková, Světla Juříčková,
Josef Laža, Jožka Černý, Karel Rajmic, ze Slovenska Darina
Laščiaková, Mária Mačošková, Milan Križo i mnozí další. Jako
zpívající houslista v BROLNu začínal i současný primáš
František Černý: „Jindřichu Hovorkovi mne doporučili kamarádi
muzikanti, se kterými jsem hrával v dalších kapelách – a když
se potom BROLN po čase vracel pod Český rozhlas, vyzval mě,
abych do toho šel s ním. Po jeho nenadálé smrti jsem vyhrál
konkurs a nastoupil na jeho uprázdněné místo.“
Kromě základního úkolu – pořizovat aktuální i trvalé nahrávky
do rozhlasového fondu hudebního vysílání (vzniklo jich přes
deset tisíc, v archívu ČRo Brno je dochováno je přes 4700
záznamů) – BROLN též v rámci propagace Československého
rozhlasu intenzívně koncertoval po všech kontinentech;
legendární byly zájezdy do sovětské Moskvy i měsíční turné po
státech USA a Kanady. Celá řada rozhlasových pořadů přerostla
do mnohaletých cyklů s jedinečnou tradicí: kupříkladu cyklus
Děti a píseň uvedl poprvé před rozhlasový mikrofon mnohé
dnešní výrazné osobnosti – objevila se v něm třeba dnešní
rozhlasová a televizní moderátorka Jitka Málková-Novotná nebo
zpěvačky a cimbalistky Magdalena Uprková-Múčková a Zuzana
Lapčíková.
Léta nejistoty a návrat do rozhlasu
 Porevoluční vývoj událostí s historií BROLNu výrazně
zacloumal; v roce 1992, ještě pod křídly Československého
rozhlasu, připomněl slavnostním koncertem čtyřicet let od
svého založení, napřesrok, přesně od 1. října 1993, přestal
oficiálně existovat jako „rozhlasový“ orchestr. Do konce roku
fungoval BROLN v jakémsi úsporném režimu a s nejistou
perspektivou. Naštěstí za orchestr dokázal převzít
zodpovědnost Jindřich Hovorka: spolu s dramaturgyní Růženkou
Kučerovou založili Nadaci BROLN, která se v roce 1997
transformovala v Obecně prospěšnou společnost, a muzikantské
společenství, zredukované na přibližně patnáct hudebníků,
s částečnou podporou města Brna pokračovalo v činnosti
koncertní i nahrávací.
Paradoxně právě v tomto období BROLN nadále intenzivně
spolupracoval s Českým rozhlasem, zejména s jeho pražskou
redakcí: v listopadu 1993 to začalo Toboganem Tomáše Slámy,
v následujících letech se točily a vysílaly cykly Dvanáctero
vín moravských (1994), Česká a moravská nářečí (1995), Kroniky
měst (1996), Slovácké regiony (1998), Víno, ženy, zpěv
(1999–2000). Snad nejvýraznější byl cyklus pořadů En pasant,
s průvodcem Radoslavem Brzobohatým a Jindřichem Hovorkou,
který se též podílel na výběru hostů – s velkým ohlasem se na
stanici Praha vysílal jednou měsíčně celých pět let
(2001–2006). Padesátiny oslavil BROLN sérií koncertů příhodně
nazvaných Galerie (zpěváků, instrumentalistů, jubilantů).
V roce 2006 se výzvy generálního ředitele ke znovuobnovení
BROLNu pod hlavičkou Českého rozhlasu chopili Jindřich Hovorka
jako staronový umělecký vedoucí a primáš a vydavatel Jiří
Plocek jako dramaturg. Společně vybrali sedmičlennou „základní
sestavu“ hudebníků (ta s mírnými obměnami hraje dodnes) a
oslovili okruh stálých spolupracovníků, mezi jinými emeritního
primáše Bohumila Smejkala (poslední rozhovor s letos zesnulou
legendou BROLNu přinesl TR č. 24/2009). Zahajovací koncert po
třinácti letech „oživeného“ orchestru se konal v Brně 19.
dubna 2006 a sklidil zasloužený úspěch. Nikdo netušil, že
výborný výkon Jindřicha Hovorky bude pro něj jedním
z posledních – 14. července téhož roku podlehl rychlé a
zákeřné nemoci.
Hovorkovo místo zaujal houslista, zpěvák a (jak by řekli
jazzmani) frontman František Černý, který o rozdílu mezi
pozicí řadového hudebníka a šéfa (byť malého) orchestru říká:
„Hrajete na stejný hudební nástroj a stejně zpíváte, jak
nejlépe dovedete – tím podobnost končí. S provozem orchestru
je spojena nelehká organizační práce, zejména protože polovina
členů a obě zpěvačky Klára Blažková a Ludmila Malhocká jsou
externí spolupracovníci. Posluchač nevidí a neslyší to velké
množství přípravných prací – výběr hudby, konzultace, příprava
notového materiálu, zkoušky, natáčení.“
Popularizovat, pomáhat, reprezentovat
Letošní plán akcí „nového“ BROLNu zdaleka není vyčerpán: po
červnovém vystoupení na MFF ve Strážnici se kapela 25.
července chystá na další mezinárodní folklorní festival do
Mistřína a 29. srpna na Pražský jarmark. Vrcholem by měl být
25. září Slavnostní koncert k 85 letům Českého rozhlasu Brno.
Do konce roku by mělo vyjít první profilové album zpěvačce
Kláře Blažkové.
 „Myslím, že současný úkol BROLNu je vícerozměrný. Je to jednak
popularizace lidových písní – ne všichni posluchači jsou
připraveni na syrovější regionální projev – a jednak podpora
mladých talentovaných zpěváčků lidových písní. Ta práce, kdy
jim připravíme aranžmá písní a natočíme je s nimi tak, aby to
bylo vysílatelné, popřípadě použitelné pro CD nahrávku, je
velmi zásadní. Je to jedna z našich priorit,“ připomíná
plánovaný říjnový Galakoncert na Žofíně, finále celostátní
soutěže Zpěváček, dramaturg Jiří Plocek. „A pochopitelně je tu
úkol reprezentovat Český rozhlas, tedy i Českou republiku –
jako loni na Kypru, kde jsme účinkovali v rámci oslav výročí
vzniku našeho státu.“
A co by si dramaturg orchestru přál do budoucna? „Aby to
těleso našlo svůj trvalý rytmus práce, ustálilo se personálně
tak, aby mohlo vždy a všude dostát svému dobrému jménu,“
zamýšlí se Jiří Plocek. „Aby jej podporovala mateřská
instituce, tedy Český rozhlas, a současně aby si našlo
uplatnění i mimo ni – to je důležité, protože bez akceptované
společenské funkce bychom nebyli plnohodnotní.“
Helena Bretfeldová, publicistka
Foto Ota Nepilý
|
